Dračí chutě (10.)

Jen tak mimochodem.... Schyza je kluk!!!!!

                                     Dračí  chutě  (10.)

                                        -Radek  Protch

 

  -Nerad to říkám, ale zítra je taky den.; promluvil nejstarší a nejunavenější.

  -Co?!; Hromotluk byl přeci jen trochu pomalejší, takže mu to ihned nedocházelo.

  -No jako, že budeme pokračovat až zítra!; odvětil Bělovlas a posadil se na zem, odmítající pokračování v pátrání.

  -Ale co když se Alíkovi něco stalo?; staral se Pastefix.

  -Je to pes! On si sám poradí.; odpovídal mág, ale sám tomu nevěřil a z tváří ostatních vyčetl přinejmenším to samé. Dokonce ho napadlo, že by se opět zvedl, ale únava ho přikovala k zemi. Uchopil svou hůl a mávl s ní, aby rozdělal oheň, ale z hole oheň nevyšlehl. Namísto toho si hůl odkašlala:

  -Ehm...dneska už toho bylo dost, takže vyzkoušej kameny!

  A bylo to i hůl rezignovala a oddala se spánku, a tak si dobrodruzi museli pomoct sami.

  Bohužel.

  Nakonec se jim povedlo mnoho věcí, ale ani jedna nepřipomínala oheň. Pokud teda nepočítáte stínky, modřiny, škrábance a další podobné věci za druhy ohně.

  Nezbylo nic jiného než se vykašlat na oheň a vyzkoušet si noc bez teplé večeře.

  Ráno bylo chladné a Bělovlas opět poznával, co je to revma. Jen si to zkuste spát v noci, venku, když je pouhých pětadvacet stupňů, to je fakt na draka.

  -Vyrážíme!; Hromotluk zburcoval tábor.

  -Nech nás ještě spát!; ozvalo se.

  -Áááá....tak to by se vám líbilo, co?

  -No když to říkáš ty, tak líbilo!; dál si pochrupovali.

  -H.... bude!; rozeřval se Hromotluk, jako opravdový hromotluk až se z toho spáči málem, no prostě mále, vždyť je to jedno co.

  Během dvou minut už byli všichni v plné polní. Klestili se polní trávou a překonávaly nesčetné kaluže. Bojovali s nespočetně početnými netvory. Komáři jim vyloženě pili krev, ale neměli jinou možnost, než jít dál, za svým osudem a teplým obědem.

  Kráčeli jak vojska na Stalonegrad, když tu to zahlédli. Malé rozcuchané chlupaté zvířátko.

  -Alíku, to jsme rádi, že...!

  -Kde ste byli takovou dobu, myslel jsem si, že mi ten ocas do doby než přijdete, v tý vodě shnije!; bědovala ukřivděná němá tvář.

  -Tak proč ho z tý vody nevyndáš chlupáči?; optal se ho Pastefix.

  Alík zakroutil hlavou, oni opravdu nejsou normální nebo co, jak ho to může jen napadnout.

  -Cože?! Vždyť nemám ručník!

  -Ale to uschne!; odpověděl mu Hromotluk.

  -Cože?! Ty si barbar nad barbary ten nejbarbarovitější! Kruci! A nastydne mi. Nebo co kdybych dostal zánět ani si nedokážete představit, jaké to je dostat zánět do ocasu!

  Museli mu dát za pravdu, to si opravdu nedokázali představit.

  -Mám nápad.; ozval se Bělovlas, jako by chtěl odčinit, co napáchal. Namířil hůl ve směru Alíkova ocasu a pravil:

  -Má to i funkci fénu!

  Alík už ale mága neslyšel, protože se krčil za nejbližším stromem, ocas ne ocas, jen né ten ohavnej klacek.

  -A co kdyby si zkusil ručník?; poradil mu Tixtajt.

  No to byl ten nápad. Mág sklonil hůl k zemi a tráva pod holí se začala kroutit proplétat až nakonec vytvořila, cosi jako plátno, nejspíš to měl být ručník. Určitě to měl být ručník. Po té mág odklonil hůl, aby mohl přiběhnout vystrašený pes.

  Alík vyběhl zpoza stromu a obcházel okolo ručníku.

  -To je jako co?

  -No to je ten ručník!; odpověděl Bělovlas Alíkovi.

  Alík ještě několikrát obešel ručník.

  -Jestli vy se utíráte rohožkou, to je mi jedno, jste jenom lidi, a tak, ale to mě se netýká, já se musím držet etikety!; Alík domluvil a odběhl od ručníku na sluníčko, kde by mohl sušit svou ohořelou chloubu.

---