Díla pro efekt?

Je-li opakem efektu defekt, pak díla nepsaná pro efekt, jsou psána pro defekt. V tomto světle je pak hodnocení - psáno pro efekt pochvalou.

drfaust: "Enpty: ...hledat v poezii myšlenku? Bože, to je tak na mnoze smrt pro báseň... Odpovím citátem Stephana Mallarmea. Onehdá Mallarmea nevštívil jeho přítel E. Degas a svěřil se mu s tím, že se pokouší napsat báseň, ale že mu to nejde, že má sice myšlenku, ale neví, jak jí převést do slov. Mallarme mu na to odpověděl: Drahý příteli, jestli to nebude tím, že básničky děláme za slov a ne z myšlenek." to je teda překvápko, doteď mi přišlo že nebereš v potaz báseň ve který není zašifrováno něco logického.. možná že jen píšeš příliš mnoho aby ses vyhnul básnickému dělnictví (tzn. řeknu něco logického a pak to něco metaforama přeložím do "básničtiny"), ale umíš ocenit i čistou poesii, která je krásná obrazem a nevyžaduje jeho pochopení, nebo dokonce možnost pochopení. někdy se to povede i u mě tvou pachtivou cestou, např. ta věc o písku se mi líbila,o) Ale krása bez kompromisu? .. vzpomeň na text wave of mutilation Proti poesii "na efekt" se vyslovovat nebudu, protože mám samozřejmě rád poesii, která ve mně vyvolá efekt:)

malej_blazen: u mně je to výš ;o)

Miroslawek: já si beru místo za komínem... jdu si zapálit:-)

"Ti, kteří nejvíce křičí, jak jim to od něj jde, a že o nic jiného vlastně nejde, jsou bláhoví pomatenci naočkovaní dobovou představou romantismu, která přežívá v duchu školních čítanek a učebnic literatury, který tam zakonzervoval staletí přetrvavší tereziánský systém našeho školství... " By mě zajímalo čím seš naočkovanej ty, Miroslawku? ;)

John_Ceder: vším možným i nemožným, takže se to navzájem ruší a dává mi to podklad i prostor pro vlastní názor... na prázdnotě lze stavět leda tak vzdušné zámky a chiméry... viď, že ano? ;o)

nikdy jsem o tom nepřemýšlel co se dá stvět na prázdnotě..chiméra je pro mě slovo, který můžu nálezt ve slovníku.. a vzdušnej zámek je pro mě jako romantika něco jako ideál..

JC: a to je právě to o čem jsem mluvil... prázdnota uvnitř ;o)))))

je jí tam hodně..

Příklad

efekt je věc, která se časem rozplyne.. efektní je Lyrykova reakce na Emptyho slova

psáno na efekt... hmmm... na každou jednoduchou otázku, existuje stejně jednoduchá, logická a smysluplná, ale přitom úplně špatná odpověď. Ale abych to příliš nekomplikoval pokusím se, mohu-li též něco plknout ;o))) 1) blábolilů o psaní na efekt je pod zdejšími texty plno a obvykle sami vlastně nevědí, co tím chtějí říci, což povětšinou vyplyne z případného pokusu odpovědět na dotaz po přesnější specifikaci. Avšak pevně si za tím stojí.... hlavně pevně a srdcem... kázeň a pořádek musí být, to je koneckonců to hlavní, ne-li přímo pohlavní. 2) pokud bychom skutečně pátrali po kořeni problému, asi bychom zjistili, že člověku vadí něco esteticky dokonalého nebo hmmm... dejme tomu "účinného", ale přitom pro potřebu vyjádření zbytečného, co navozuje dojem vnitřní prázdnoty, až bych řekl dutosti. Pomiňme "statisticky zřejmě velice významné" případy, že čtenáři významům ukrytým v textu v podstatě nerozumějí, nejsou schopni (či ochotni) kvalitní vlastní interpretace, což si přirozeně nepřipouštějí, kladou to za vinu autorovi, a právě proto vnímají některý prvek, konstrukci nebo přímo celý text jako úmyslně naleštěný prd. Na toto téma by šlo vyprávět hodiny a nikam bychom se nedostali. Začněme tedy z jiného konce... a to od toho tak často zmiňovaného srdíčka. Ti, kteří nejvíce křičí, jak jim to od něj jde, a že o nic jiného vlastně nejde, jsou bláhoví pomatenci naočkovaní dobovou představou romantismu, která přežívá v duchu školních čítanek a učebnic literatury, který tam zakonzervoval staletí přetrvavší tereziánský systém našeho školství... ve spolupráci s nadšeným působením buditelů typu... abych nikoho místního nebo přespolního neurazil... Mirka Kováříka, dejte mu písmenka lehké odpočinutí. V jednom momentu se však s pravdou setkávají - dílo musí být pravdivé. Ovšem pozor, to neznamená dokumentárně faktickou pravdivost popisovaných pocitů, dějů a myšlenek, nýbrž pravdivost poznané podstaty skutečnosti, vnitřní konfrontace, osobního doteku zkušeností, z nichž dílo čerpá. Texty nebo jejich části, které toto postrádají, vlastně nesměřují ke skutečné výpovědi autora, jsou z tohoto pohledu nepravdivé, a lze o nich tedy říci, že existují pouze pro onen (vnější) efekt - a pakliže je to tak psáno, byť jen zčásti vědomě, vnímal bych i ten pejorativní podtón daný slovesem.

hlavne ze jsou tady vsichni chytry az na pudu

Já bych to zjednodušil. pro mě to jsou díla, plná zajímavých a krásných obrazů, které však nemají žádný smysl, pointu, myšlenku...

Zjednodušení je metla lidstva. Zjednodušoval Hitler, že za problémy Německa mohou jen židé. Výsledkem byl holocaust. Zjednodušoval Stalin, že za problémy Ruska může jen třídní nepřítel - vykořisťovatel. Výsledkem byla genocida, přestěhování několika národů, gulagy a internacionální pomoc satelitům. Zjednodušuje Empty, že za jeho nerozumění poezii může obraznost, výsledkem by byla unifikovaná fantazie a úroveň života na jeho citlivost fantazie a myšlenkového světa. Zjednodušení je otroctvím neschopných s nimiž jsme nuceni žít ze soucitu v míru, ale nenecháme si donekonečna všechno líbit.

Lyryk: :-)))) No jo, sem hloupej a nechápu poezii. Tvrdíš, že zde všechna díla smysl, pointu, či myšlenku mají? Já bych si tím tak jistý nebyl. Jinak se omlouvám za to zjednodušení. To víš, já, Hitler i Stalin sme ze stejnýho těsta ;-))

chroustjazz: já se snažil to relativizovat... to co se tady obvykle efektem míní a ukázat, že se na to můžeme dívat i jinak... v tom smyslu je pro mne tvá poznámka výborným doplňkem či rozvitím toho, co jsem říkal... za ni rozhdně dík! dobře jsi to napsal. Enpty: ...hledat v poezii myšlenku? Bože, to je tak na mnoze smrt pro báseň... Odpovím citátem Stephana Mallarmea. Onehdá Mallarmea nevštívil jeho přítel E. Degas a svěřil se mu s tím, že se pokouší napsat báseň, ale že mu to nejde, že má sice myšlenku, ale neví, jak jí převést do slov. Mallarme mu na to odpověděl: Drahý příteli, jestli to nebude tím, že básničky děláme za slov a ne z myšlenek. Tady chci prostě říct, že mluvit u poezie o mylšence je opět relativní. Vezmi třeba automatické texty surrealistů (já osobně surrelaizmus moc nemusím - což ovšem neznamená, že nedokážu dobré věci ocenit /spíš je mi prostě poněkud lidsky vzdálen/ -, nikoli pro jeho postoje, tvůrčí principy, spíš proto, že před velkým Nezvalem vidím spíš velkého Teigeho... jednostranná orientace V. Nezvlala na fr. surrealizmus sice českou poezii nesmírně obohatila [poetizmus a další.], zároveň však způsobila, že v české poezii prakticky neexistují ozvy takových básníků, jakými byli třeba E. Pound nebo T.S. Eliot, tím, jak si myslím, navěky českou poezii Nezval zároveň poškodil... inu každá věc má své pro a proti... ta orientace na Francii byla až příliš jednostranná... a byl to právě Teige a ještě spíš Chaloupecký [jeho ostoje k některým dílům č.surr. jsou známi], kterým se podařilo otevřít i jiné než surr. obzory pro č. poezii)

kurva... musím se omluvit J. Chalupeckému, že jsem zkurvil jeho jméno:(((

Neni tahle diskuse tak trochu na efekt?

StvN: :-)))) Na tom něco bude:-)))

Podle mého názoru se to dá rozdělit na: 1) díla, která jsou psána právě kvůli efektu, tedy díla stavějící na fantazijní obraznosti či pocitovosti (např. surrealismus, nebo i třebas romantismus K. H. Máchy, post-romantismus Jakuba Demla ...) 2) díla, která mají sdělovat konkrétní myšlenku či popisovat věc - tato tedy staví na logickém základu a pakliže jsou krášlena neprostupnými básnickými obrazy, ztrácejí svoji sdělnou hodnotu. O takovém díle lze říct, že bylo psáno na efekt - aby se líbilo, i za tu cenu, že nebude sdělovat tak jasně podstatu, ideu. V tom druhém případě se může stát, že kritik prohlásí, že je dílo psáno zbytečně na efekt. Většinou jen proto, že autor svými obrazy ideu díla nepodtrhuje, nýbrž zahaluje. Tak to vidím já.

já používám slova efekt ve smyslu "samoúčel" obrácený navenek a jen pro venek s myšlenkovým a formálním tvarem básně nesouvisející, efekt je "přívěšek" hloupého autora pro hloupé děti * třeba u takovýho Máchy jsou všechny ty zborcené harfy tóny a mrtvých milenek city naprosto organickou částí textu, který fungujou významotvorně, jsou zatížený "zevnitř" myšlenkou, nejsou tam jenom, aby to vypadalo tak nějak jako "básnička" jako že si nejdřív můžeš říct, co je to za blbost, ale když čteš víc a ponoříš se do textu, uprostřed té mrouskající zvukomalby nemůžeš nepocítit ten tah dvou odporujících si sil a necejtit jak tě to půlí... * ale je fakt, že ten efekt je tady takový zaklínadlo * tak to vidím já

Dero> "díla, která jsou psána právě kvůli efektu, tedy díla stavějící na fantazijní obraznosti či pocitovosti (např. surrealismus, nebo i třebas romantismus K. H. Máchy, post-romantismus Jakuba Demla ...) " ...nemyslím, že by K.H. Mácha měl zapotřebí psát pro efekt. (tedy ve smyslu definice Makči, se kterou jsem zajedno). Ani dílka stavějící na fantazijní obraznosti či pocitovosti, nemusí bažit po efektu. Myslím, že to tkví jinde: V základu. V myšlence autora, který dílo presentuje. "Psaný na ekekt" - zde vidím jasný záměr někoho ohromit, tedy autor se obrací nutně "ven" v očekávání reakce. Protikladem je zde báseň v JAKÉMKOLIV STYLU, která si tento cíl neklade... tak to vidím já :-)

dodatek: Myslím, že většina autorů nenahmatá správně, zda- li je dílko psané na efekt či ne. Dívám se na toto "zaklínadlo" jako na lacinou a vždy dostupnou kritiku, byť literárních manekýnů, kteří plují po molu písmáka a je dost....

podle mne psát na efekt znamená se podbízet čtenáři a nenechat v textu nic moc osobitého -> směřovat ke kýči

OPRAVA dodatek: Myslím, že většina autorů nenahmatá správně, zda- li je dílko psané na efekt či ne. Dívám se na toto "zaklínadlo" jako na lacinou a vždy dostupnou kritiku, právě proto, že literárních manekýnů, kteří plují po molu písmáka je dost....

Markéta: Jenže "efekt", jak ho chápete (tedy ad. Makča - "samoúčel"), je produktem právě zdejšího prostředí. Když někdo řekne, že je báseň efektní, potažmo psána na efekt, tak je to ihned chápáno v pejorativním slova smyslu. Ale není tomu - s klidným svědomím řeknu, že Rimbaud, Mácha, Lautréamont či Březina psali především na efekt. V jednom případě je to volná imaginace, v dalším vnitřní citová rozervanost a v dalším třeba produkt fantastkního snění. A myslím to jako hold takovýmto básníkům. "Efekt" by neměl být takový bubák - hezké české přesnější "samoúčel" už ano.

asi tak, text může mít přebujelou obraznost, těžkou jak blázen a terpve až se tím prosekáš, zjistíš, jestli to byl ztracenej čas nebo se něco vylouplo, proč byl napsán právě takto. nebo naopak má velmi civilní ráz, v každým řádku hovno, kurva, prdel, tak si zkusíš nějakou hru s textem, proč tam ta slova jsou a co je za nimi a proč tam být měla, proč je jich tam tak mnoho právě akorát, jak si tam v té písmenové líhni sedí a zda se z nich nějaké to kuře prohání po dvoře... jenže - to chce čas a žádnou mechaniku, proto si myslím, že efektama se tady občas pleská poněkud neústrojně, stejně jako se jima neohání tam, kde by asi mělo. poslední spravedlivá - ha!.-)

dero: rozumim a i akceptuju. jo.

vyvolat efekt, dosáhnout efektu (na někoho, na něco) ap. - uvádí Slovník české frazeologie a idiomatiky; pejorativní nádech vyvolaného efektu je často motivován závistí, že někomu něco funguje, ale v poezii se mi vkrádá otázka za cenu jakého vyprázdnění obraznosti a originality... no nic, jde o to, kam by měla diskuze vést - doufám, že ne k rehabilitaci psaní na správný efekt .-))) poezie musí zůstat tajemná, jinak už nejde o poezii, ale o plkání na efekt;

z tvé otázky mi nezbývá než rozpačitost... dějiny literatury a literární kritiky jsou prodchnuté střety různých koncepcí a postujů... z nichž pro mne nutně vystupuje relativnost tvrzení, prohlášení: "...psáno pro/na efekt." příklad historický: jak vzdáleny si kdysi byly postoje velikánů kritiky jako třeba: Šaldy, Jakobsona, Teigeho na straně jedné a třeba Neumanna, Fučíka, Václavka na straně druhé... příklad věcný: Dvě redakce literárních časopisů, které v jistém smyslu představují určitou autoritu Tvar, Host. (Po jistém přemýšlení jsem mezi dal čárku, i když původně jsem chtěl dát vs.) Co je přijímáno jako hodnotné ve Tvaru zdaleko nemusí být přijato v Hostu, jak se někdy děje. Z toho všeho mi rezultuje relativnost/subjektivnost všemožného hodnocení díla. Netvrdím, samozřejmě, že nemůžeme budovat hodnotvý systém, v jehož prizmatu bychom mohli dílo označit za dobré/špatné, na efekt/"niterné". V něm by nám samozřejmě hláška: psáno na efekt, přišla srozumitelná a o něčem vypovídající. To by ti ovšem každý kritik musel tento svůj systém (vnímací aparát, se kterým k dílu přistupuje) představit. Z jedné jeho hlášky nepoznáš nic. Jediné co si z toho můžeš odnést je, že je to asi reakce negativní, což ovšem neznamená, že nepříjdou čtenáři, kteří budou dílo hodnotit pozitivně. Pro mne, i když si moc nepamatuji, kdy se mi takové kritiky dostalo, to spíše znamená sondu do intelektuálních schopností kritika, do jeho schopnosti reflektovat text a tvůrče s ním pracovat. Pro mne to rezultuje v jistou odbytost (z nudy? z nechtění? z intelektuální a tvůrčí nedostatečnosti? z touhy vybýt se ve snadné negativní reakci?) v postoji kritika k dílu, a tak si nejsem jist, zda taková kritika vůbec stojí za pozornost. avi všem, i když jsem zatím četl jen reakce Lyryka a glasyy, které jsouhned nad mojí....

Podle mého to není o dílech na efekt, ale o prvoplánovosti v kritikách (ne vždy). Mám dojem, že kritizujícím občas chybí "hlubší vhled" do dílka. Chytit se několika prvních slov a "kydnout" na ně vtipnou kaši je fajn, ale někdy to nestačí....