Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHodiny
Autor
Mikro
Celá unavená Barča sebou flákla do postele až v 23:53 hod.!
Z vedlejšího pokoje se ozývalo „tik ťak,tik ťak.“
Najednou hrobové ticho. Barču to rozrušilo,protože byla zvyklá usínat při tikání hodin. Ustrašená se vydala do vedlejšího pokoje. Když otevřela dveře,nikdo tam nebyl a bylo otevřené okno. Podívala se na hodiny a řekla si:,,asi došla baterka.“ Vydala se k oknu s tím pocitem,že na ní někdo bafne. Opatrně okno zavřela a oddychla si. Najednou za sebou uslyšela ženský hlas:,,zavři oči a drž se mě za ruku. Neotvírej je dokud ti neřeknu.“
Barča odpověděla:,,ne já nechci,nevím kdo jste. Jděte pryč,tady nemáte co dělat!“
Uslyšela za sebou kroky a ozval se její otec:,,ty si povídáš sama se sebou?“
Barča se prudce otočila a potom vše otci řekla. Druhý den šel její otec na schůzku. Barča na vše zapomněla a večer se natáhla na gauč pod hodiny. Pomalu u televize usínala a náhle hodiny přestaly tikat. Vzpomněla si na tu ženu co na ní včera mluvila. Nevěděla co má dělat,utéct nebo zavolat tátovi?!
Přitiskla se ke zdi a rozhlížela se po pokoji. Nikdo tam nebyl,ale opět se ozval hlas ženy. Barče ztuhla krev v žilách a nevydala ani hlásku. ,,Jak dlouho budu ještě čekat?“ zeptal se hlas.
,,A-ale co o-ode m-mě chce-cete?!“ vykoktala Barča
Hlas neodpověděl. Bára celou noc nespala. Druhý den ani nešla do školy.Na všechny byla zlá. Jakoby jí něco ovládalo. Myslela jen na sebe a ztratila všechny kamarády. Vydala se na cesty,aniž by o tom někdo věděl.
O 6 let později
Barču hlas pronásledoval i v Mexiku,i na Novém Zélandě. Jednoho dne si Barča řekla:,,půjdu za tím hlasem a vše překonám. Vrátím se k otci. Ne já se k němu přece NECHCI vrátit. Ale něco mě táhne zpět.“
druhý den večer čekala u potoka,zda hlas přijde. Nepřišel. Když se vrátila do hotelu,měla na posteli vzkaz:,,chtěla jsem abys překonala strach…“
Vtom se jí ulevilo a druhý den nasedla do letadla. Když přijela do jejich města a sousedé jí začaly vítat. Šla k jejich domu,ale dveře i okna byla zatlučena prkny. Vtom jí sousedka začala vyprávět, že její otec se zbláznil-prý ho pronásledoval hlas-a dva měsíce poté zemřel.