Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hodiny

24. 04. 2005
1
0
619
Autor
Mikro

Celá unavená Barča sebou flákla do postele až v 23:53 hod.!
Z vedlejšího pokoje se ozývalo „tik ťak,tik ťak.“

Najednou hrobové ticho. Barču to rozrušilo,protože byla zvyklá usínat při tikání hodin. Ustrašená se vydala do vedlejšího pokoje. Když otevřela dveře,nikdo tam nebyl a bylo otevřené okno. Podívala se na hodiny a řekla si:,,asi došla baterka.“ Vydala se k oknu s tím pocitem,že na ní někdo bafne. Opatrně okno zavřela a oddychla si. Najednou za sebou uslyšela ženský hlas:,,zavři oči a drž se mě za ruku. Neotvírej je dokud ti neřeknu.“

Barča odpověděla:,,ne já nechci,nevím kdo jste. Jděte pryč,tady nemáte co dělat!“

Uslyšela za sebou kroky a ozval se její otec:,,ty si povídáš sama se sebou?“

Barča se prudce otočila a potom vše otci řekla. Druhý den šel její otec na schůzku. Barča na vše zapomněla a večer se natáhla na gauč pod hodiny. Pomalu u televize usínala a náhle hodiny přestaly tikat. Vzpomněla si na tu ženu co na ní včera mluvila. Nevěděla co má dělat,utéct nebo zavolat tátovi?!

Přitiskla se ke zdi a rozhlížela se po pokoji. Nikdo tam nebyl,ale opět se ozval hlas ženy. Barče ztuhla krev v žilách a nevydala ani hlásku. ,,Jak dlouho budu ještě čekat?“ zeptal se hlas.

,,A-ale co o-ode m-mě chce-cete?!“ vykoktala Barča

Hlas neodpověděl. Bára celou noc nespala. Druhý den ani nešla do školy.Na všechny byla zlá. Jakoby jí něco ovládalo. Myslela jen na sebe a ztratila všechny kamarády. Vydala se na cesty,aniž by o tom někdo věděl.

 

O 6 let později

 

Barču hlas pronásledoval i v Mexiku,i na Novém Zélandě. Jednoho dne si Barča řekla:,,půjdu za tím hlasem a vše překonám. Vrátím se k otci. Ne já se k němu přece NECHCI vrátit. Ale něco mě táhne zpět.“

druhý den večer čekala u potoka,zda hlas přijde. Nepřišel. Když se vrátila do hotelu,měla na posteli vzkaz:,,chtěla jsem abys překonala strach…“

Vtom se jí ulevilo a druhý den nasedla do letadla. Když přijela do jejich města a sousedé jí začaly vítat. Šla k jejich domu,ale dveře i okna byla zatlučena prkny. Vtom jí sousedka začala vyprávět, že její otec se zbláznil-prý ho pronásledoval hlas-a dva měsíce poté zemřel.


dickcock
24. 04. 2005
Dát tip
Tak to je takový sprint. fakt že se nezdržuješ. Ale opět mi to přijde nedostatečně rozvinuté.

Silvita
24. 04. 2005
Dát tip
dickcock: a co bys čekal od jedenáctileté holčiny? :-)

Silvita
24. 04. 2005
Dát tip
jinak je to krásně "nezkušené" ... já jsem taky začínala dost mladá, bylo mi tehdá 14 a stálo to za starou bačkoru. :-) .... doporučuji ti hodně moc číst, přemejšlet "o volovinách" v knihách, jak by se mohly udělat líp. A hlavně psát a psát a psát...i když ve tvým věku nemůžem chtít zázraky ,žejo:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru