Naštvaný pocestný...1

Utonulých v moři není nidy dost..

Právem se ale zlobí na duši,

jež je navždy opustila.

"Nikdy nedám vám svobodu...!!"

-řekla a potichu mezi

davem se promísila...

Hořký stín utrpení,

vlastními city byli zrazeni...

Ve lži žijíc, umírajíc..ne..

jen přežívajíc, sami stát museli!

Kolikero cest jim život dovolil..??!!

Ukázal na nejhorší z nich a duši

z pout lásky, lásku ze srdce,

v zatáčce osudu vyklopil.

Blud zamknul se na tři západy

a klíč zahodil..., do bezedna vsmíru..

Nikdy již nespatříš svoji Hvězdu.

Hvězdu, s kterou ses narodil..

--zůstane to jen mezi Tebou, Osudem, Trestem...