procitnutí

    Ve dvaceti jsem si chtěla vzít Švéda s Volvem. Chodila jsem kvůli němu s jednim klukem ze sousedství, měl ve Švédsku příbuzný a sliboval mi, že mě seznámí s bratrancem. Neseznámil, akorát mi nosil od bratrance zubní kartáčky a samolepky. Ve třiadvaceti jsem dostala rozum a rozhodla jsem se pro hluchýho, slepýho a němýho námořníka. Jo, taky měl bejt sirotek, abych se vyhnula půtkám s tchýní. Hluchej, aby neslyšel, jak ječim, když ječim a že občas ječim! Slepej, abych si mohla v klidu stárnout a tloustnout, němej, aby mi do toho nekecal a námořník, aby byl převážně na moři a neprudil doma, až si budu užívat jeho peněz. Jo, dobře jsem to měla vymyšlený a mohlo to i klapnout, kdyby námořnictvo nepohrdalo slepejma a hluchejma chlapama (není to diskriminace?). Potom někoho napadlo, že bych se mohla provdat za nějakýho američana, kterýho odsoudili k smrti, že bych teda tim pádem měla aspoň občanství, i kdybych byla nejspíš chudá. Naštěstí přišla revoluce a ze svatby sešlo. Odjela jsem do Německa a podlehla pětačtyřicetiletýmu majiteli stavební firmy, zazobanýmu zrzavýmu Němčourovi. Díky němu jsem druhý den ráno poznala, že bych si mohla vzít Švéda i bez Volva, ale musel by bejt krásnej, že bych si mohla vzít hluchýho a slepýho námořníka, ale že by musel bejt krásnej a že si nevezmu ani a starýho zrzavýho Němce, i když byl zřejmě zamlada štramák a to Volvo by mi mohl koupit hned pozejtří. Když mi bylo třicet, provdala jsem se za téměř krásnýho Slováka a po deseti letech musim konstatovat, tudy cesta nevede. Teď je mi skoro čtyřicet a vim, že k totální spokojenosti potřebuju tři chlapy: Krásnýho, mladýho chlapa s velkým pérem, krásnýho, mladýho chlapa s malým pérem a jakýhokoliv chlapa s prosperující firmou. Úplně to vidim, není to krása? Krásnej, mladej s velkým pérem na šukačku, krásnej, mladej s menším pérem na orální a anální sex a tamtoho třetího…ten nám občas pučí kreditku, když nebude mít čas nakoupit.
     Jak ty chlapy ale naučit žít pohromadě? Chci je mít doma, aby byli k dospozici, vidim to v barvách, kluci v bílých zástěrkách a s prachovkama v rukou, pan zazobanej s kreditkou v zubech nese nákup a já se válim na kanapi a přemejšlim, jestli si půjdu zaplavat, nebo na nehty, ke kadeřníkovi, na masáž, nebo jestli je zneužiju a jestli najednou, nebo každýho zvlášť...