Dej mi pokoj!

 Seděla v koutě a nervózně si kousala nehty. Oči měla upřené na dveře. Určitě přijde. Zase tu bude a ona nebude moct se ani bránit. Tolikrát se mu snažila ubránit, ale nešlo to. Pohlédla na modřinu na noze, když spadla na roh skleněného stolu. Několik obrazů bylo zničených a o nábytku ani nemluvě. Náhle něco zaslechla. Ano, je to on! Schoulila se jako malé zvířátko. Pak v ní ale nastal vzdor. Vstala. Ne, to ne. Už se nenechá ponižovat. Už nikdy nevkročí do tohoto bytu! Popadla sekáček ležící na stole. Pohled stále upírala na dveře. Vstoupil. Úplně tiše."Dej mi pokoj! Zmiz z mého života!!!" žena sekla. Nestačil zareagovat.

 Seděla na gauči a nemohla uvěřit, že se ho zbavila. Podívala se na sekáček ležící na zemi. "Přece jsem tě zabila, ty mizerná moucho!"