Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePřekouřeno
Autor
ysalamiri
"Dobrej, co to bude?"
"Zapalovač."
Ženská za pultem se zatvářila trochu podezíravě. V jejím věku by se měla na podezíravost vykašlat, dost nevhodně jí rýsuje vrásky vokolo očí. A vůbec, co se má co dívat podezíravě? Ten chraplák určitě nemá vod matky přírody.
"Šest korun."
"Dík. Nashle."
Byl mentolově zelenej. Vždycky se mi líbily zelený odstíny. S plamenem už to bylo horší. Ty podrazácký trafikantský triky už jsou mi k smíchu. Člověk si koupí novej zapalovač a na druhej den aby tam naběh znovu. A aby se znovu díval na tu trosku a poslouchal ten chraplák..."Dobrej, co to bude?". Jako by nestačilo "Šest korun.". Asi bych neměla tolik kouřit, neutratila bych tolik za zapalovače. Taky bych mohla mít ráda zápalky.
Venku bylo dusno. Vzduch byl v tý fázi mezi plynem a kapalinou a visel v něm ten nepříjemně ulepenej pocit. I horizont byl nějak nízkej. Joeovi se to nezdá. Prej Nízkej horizont...On tomu říká, že Jsou hory blízko. Proč ne? Mně to spíš přijde, že je nízkej horizont. On toho taky namluví. Vadí mu, že já toho moc nenamluvím. Taky mu vadí, že toho tolik vykouřím. Nedávno jsem mu říkala, že s cigárem jsou věci jasnější. Myslí si, že je to blbost. Já myslím, že to není blbost.
Matka seděla v kuchyni. Na stole byla napůl vypitá flaška rumu. Napila bych se, ale zas by se konaly divné pohledy. Nemám ty matčiny pohledy ráda.
"Mami, ty už zase piješ?"
"Ale jakýpak pití. Přijde Marcy tak sem to vytáhla."
"Aha."
Ta flaška byla ráno ještě plná, měla jsem na ni chuť, ale bylo mi hloupý ji otvírat. Kouřila balený cigára. Nikdy jsme nebyli moc bohatý. Aspoň ne tak, abychom kupovali hajzlpapír za půl sta, ale chudoba na balený cigára to nebyla. Za svůj plat by si mohla dovolit aspoň Lucky Striky. Nechtělo se mi jí ptát, proč kouří takovej hnus. Taky mi bylo blbý se jí ptát proč s otcem šuká. Věděla jsem, že s ním zůstává jenom kvůli penězům. A taky jsem věděla, že kvůli penězům s ním zůstává jenom kvůli mně. Aspoň, že už s náma nebydlí. Koupil si barák v Downtownu. Chodíme tam s matkou každou neděli na oběd. Vždycky musím sedět na tom hnusným zeleným gauči. Matka k němu chodí ještě v úterý a v pátek. Šukaj spolu na tom gauči. Otec má pod polštářem kondomy. Ani se neobtěžuje je schovat. Chtělo se mi brečet. To fotrovi kurva nestačí ruka? Měl ji zachovalou. Nikdy těžce nepracoval a vo ruce, to on dbal. Každý ráno a večer si je mazal nějakou sračkou. A nekouřil. Taky moc nepil, ale hajzl to byl. Jo...
"Drahoušku, pojď sem na moment."
"Co je?"
"Našla jsem ti v báglu cigára. Ty kouříš?"
"Ty nejsou moje, ty jsou Joea."
"Opravdu?"
"Jo."
"Fajn. Neměla bys kouřit, není to dobrý na pleť."
"Ale ty přece kouříš."
"Jo, ale to je něco jinýho. Věci jsou s cigárem jasnější, ale to je na tebe ještě moc složitý, drahoušku. Na takový věci budeš mít čas až budeš stará ženská."
Tak až budu stará ženská...Jen jestli se toho vůbec dožiju. Nejpozději ve třicetidevíti to stejně zabalím, tak si na to kouření musím čas najít teď. Mami, kdybys jenom věděla o mejch složitejch věcech...
"Dyť já vím, já nekouřím."
"To jsem ráda. A ten tvůj Joe by taky neměl. Co si pak lidi pomyslej s kým se to taháš. Ještě řeknou, že jsem špatná matka."
"Ne, to by neřekli. A stejně jim je nějakej Joe ukradenej."
"No jak myslíš, ale podívej se na tátu, ten taky nekouří."
"Jo, já vím."
A taky vím, že je to hajzl.
"Nechceš dneska přespat u Lucy? Udělaly bysme si s Marcy dámskej večer."
Jo tak dámskej večer. Zas budou chlastat až do rána a povídat si, jaký byly ve dvaceti kočky. Paráda.
"Jo, klidně."
"Vem si z mý kabelky nějaký peníze a běžte se najíst k Fredovi. Měla bys víc jíst, drahoušku. Vypadáš už jak nějaká bláznivá twiggy."
"Jasně, dík."
Vzala jsem si tři stovky a vypadla. Lucy jsem zavolala, že kdyby mě sháněla matka, ať jí něco nakecá.
Venku už pršelo. Než jsem došla na nádraží, zmokla jsem jak pes. Na lavičkách tam polehávalo pár rumovejch dědků a v Teebacu seděla ženská s podezíravým pohledem. Koupila jsem si dva pakly Camelek a flašku vína a zvedla jsem telefon.
"Čau zlato, ode dneška je ze mě sofista."
"To ti přeju, Joe. Víš kdo poprvý použil objektiv s velkou hloubkou ostrosti?"
"Hele, už ze mě zase děláš blba."
"Ale ne, nedělám."
"Ale jo, děláš. Měj se."
Položil to. Neměl rád, když jsem z něho dělala blba. Aspoň tak on říkal situaci, kdy nevěděl něco co já. Začínala jsem si zvykat. Chytla jsem poslední vlak do Undermountains a jela za ním. Nerada jsem se s ním hádala, poslední dobou to ale nějak nabralo na intenzitě. Asi je někde chyba. Joe to taky říkal. Zkusím zas zahrát malou holku a všechno mu povím, měli bysme si vzpomenout, proč jsme vlastně spolu. Při nejhorším si dáme cigáro a třeba to bude jasnější...