Tragéd

Tak vznešený tragéd jednou zas unesen
Padá zpět nohama na zem
I za tu prchavou chvíli v oblacích to stálo
I když se cítí že je to míň než málo

Tragický je osud páně básníkova
On se však nevzdává a zkouší to stále znova
Postavit se na nohy a jí zas dál
Jenže kam dojdu se zlomenýma nohama

I to chce víc než odvahu
Aspoň se plazit jako slimák ke slunci východu
S tak hořkokyselou příchutí fatálnosti
Stačí jen chtít dotknou se slunce

Můžu všechno co chci
Stačí jen zavřít oči a snít
Ale nevím jestli tohle chci
Možná by bylo lepší shnít

---