My lovely Darling Vll

 Tara se vzpamatovala. "To-to není možné!" vydechla Tara. Před ní stála její dvojnice. "Ale ano Taro. Všechno je možné. I to, že za vámi stojí ty kostry." řekla její dvojnice a zasmála se. Tara a Darling se ohlédli. Kolem nich byly kostry a držely proti nim kopí. Po kostech jim klouzali hadi bez kůže. Pronikavě syčeli a snažili se kousnout Darlinga a Taru. Jeden veliký had vylezl z očního otvoru a ukázal své dlouhé zuby. Tara se zachvěla. "Půjdete do temnice!" řekla dvojnice. Kostry postupovaly k taře a Darlingovi. Zanedlouho byli ve vězení. "Krucinál! Co se to děje?" zeptala se Tara. Darling jen pokrčil rameny. "Co se děje?" ozval se chraptivý hlas. Tara se strachy přitiskla k Darlingovi. Z kouta vyšel stařec. Vypadal špatně. "To bys měla vědět ty, lidské mládě. Ty jsi zavrhla pohádky. Tohle je tvůj nejhorší odraz. Tira. Ona se objevila a ovládla Srdce Eniretu. Koho mohla, toho zabila. Z nich jsou ty kostry a hadi jsou jejich pomocníci." řekl Taře a díval se jí do očí. "Já nechtěla... Já nevěděla..." "Už je pozdě. Nikdo ji nedokáže zastavit. Ani tvá víra na pohádky. Ona už je. Žije a nikdo jí nedokáže strhnout do zatracení." mávl stařec rukou a sedl si na zem. Darling ke starci přistoupil. "Musí něco existovat." řekl starci. "Mladíku. Pohádky lidé ničí. Modernizují a myslí si, že je to pro ně dobré. Je pozdě." zašeptal. Poslední větu několikrát zopakoval. Tara se dívala přes mříže a vzpomínala na chvíli, kdy pohádky zavrhla. Začala brečet. "Všechno jsem zničila! Všechno, všechno!!!" klesla na kolena. Darling jí vzal jemně za ramena. "To bude v pořádku Taro. Všechno dobře dopadne." utěšoval jí. Zavrtěla hlavou.

 Tira se dívala na pohádkovou zem a představovala si, kde co zničí a jací netvoři tam budou žít. Ozvalo se bouchání na dveře. Tira popadla dýku a schovala jí za záda. "Dál!" zavolala. Do místnosti vstoupil skřet. Levé oko měl třikrát větší, než pravé. Po celém těle měl bradavice a kulhal. Při každém slovu slintal a chrchlal. "Paní. Jeden chybí. Nějaký stařec." řekl Tiře. "Najděte toho blázna a zabte ho!" vykřikla Tira a na zdůraznění příkazu zabodla dýku do stolu. Skřet radostně přikyvoval a vyšel ven. Tira vytáhla ze stolu dýku a položila jí. Kdesi slyšela pláč. Usmála se. "Taro, ty pitomá holko!" zasmála se a vyklonila se z okna.

 Tara se po chvíli uklidnila. "Je tu nějaká tajná chodba?" zeptal se Darling a podíval se na starce. Ten zavrtěl hlavou. "Tady bylo místo míru. Nikdo se sem neměl dostat s černou duší." odpověděl stařec. Darling si sedl na zem a přemýšlel, jak z téhle situace ven. "Já ji nenávidím." zašeptala Tara. Darling se na ni podíval. Taře nenávistně svítily oči. "NENÁVIDÍM JÍ!!!" vykřikla. Stařec se podíval stranou. "Nenávist tě pohlcuje. Stejně, jako mě." zašeptal. Náhle se ozvaly podivné zvuky. K jejich vězení se blížil skřet. "Tady si!" zaslintal. Stařec se zvedl. Skřet pootevřel dveře a stařec šel ven z cely. "Ne!" vykřikla Tara a chtěla zastavit starce. "Nech toho, je pozdě. Čas je neúprosný." řekl a jemně odstrčil Taru. Dveře se zavřely. Ozvalo se břinknutí a svist. Pak padlo něco na zem a ozvalo se zasípání. Tara pochopila. Nevyhlédla do zamřížovaného okýnka ve dveřích. Skřet starce zabil. Nechal ho tam ležet a odešel. "Do háje!" zašeptal Darling. Tara se dívala do neznáma.

 Tira šla k temnici. Cestou si svítila a smála se. Poslední, kdo střežil Srdce Eniretu, byl mrtvý. Zastavila se před mrtvolou starce a chladně si ho prohlédla. Obešla ho a mávla na kostry. Ty rychle přiběhly, odemkly dveře a vběhly do cely. Taru a Darlinga svázali a vstrčili ven. "Odveďte je na nádvoří." poručila kostrám. Potom se odešla převléknout.

 Tara se dívala na šibenici. Místo provazu tam visel hák. "Sakra." hlesla. Darling se podíval na nebe, jako by v něm hledal spásu. Na šibenici vystoupila Tira. "Vítejte. Jsem ráda, že si vyzkoušíte moji novou hračku." řekla s úsměvem a pohladila hák. "Víš Taro, chtěla jsem ti poděkovat. Nebýt tebe, neměla bych takovou moc." potom pokynula a kostry vytáhly Taru a Darlinga na šibenici. "Nejdřív toho draka!" poručila Tira. Kostry nadzdvihly Darliga. "NE!!!!!!!!!!!!!!!!!!" vykřikla Tara. Země se otřásla a kostry spadli na zem. Darling byl volný. Tira se zapotácela. "Co to je?" vykřikla. Tary provaz zmizel. Šla k Tiře. "To je za mě!" mávla rukou Tara a Tira odlétla několik metrů dál. "Tohle za pohádky!" mávla Tara rukou směrem k šibenici. Tira na ni spadla. "A tohle je za Darlinga!!!" Tira se vznesla do vzduchu a dopadla na hák. Vytřeštila oči a pootevřela ústa. Nad nebem se objevili draci a chrlili oheň na kostry. Ty se začaly rozpadávat. Tara odvázala Darlinga a ten jí vzal za ruku. "Rychle pryč!" řekl a běžel s ní ke zdi. Objevila se membrána. Tara dopadla na zem. Zasmála se a ohlédla se. "Dokázali jsme to, Darlingu! Dokázali!" vykřikla. "Darlingu?" podívala se na membránu. Darling přes ni nemohl. "Darlingu ne!" vykřikla Tara a natáhla ruku. Membrna zmizela. Tara chvíli stála a potom se jí podlomily nohy. "Darlingu..." slzy jí vystoupily do očí.

 O deset let později...

 "Mrzí nás to, ale vaše knížka není pro děti ani pro dospělé. Navíc, je to naivní." ozval se ze sluchátka hlas vydavatelství. Tara položila sluchátko a smutně se podívala na skořápky vejce. "Ach Darlingu!" pohladila skořápky. "Kdybys tu tak byl..." sedla si a vzpomínala na jeho oči, hlas, šílený zpěv... Dlouho takhle seděla a vzpomínala na to, co zažili. "To je konec jedné skutečné pohádky." řekla nakonec. Někdo zazvonil. Zvedla se a šla otevřít. "Tati, co ty tady?" objala svého otce. "Musím hned běžet. Musím s tvým zlobivým bratříčkem do nemocnice, aby mu sundali tu sádru. Tohle jsi měla ještě v pokoji." podal Taře namalovaného draka. "Děkuji ti." vzala jemně čtvrtku a podívala se na obrázek. Otec odešel. Tara mu zamávala a zavřela dveře. Přitiskla si čtvrtku k srdci a šla do kuchyně. Vzala si šťávu. Pomalu šla do obýváku. Na prahu se zastavila. Sklenička spadla na zem a rozbila se na tisíc kousků. "Taro." oslovil jí Darling. Běžela k němu. Objali se. "Jen jsem se chtěl zeptat... Chceš si mě vzít?" otevřel krabičku. Tara Přikývla. Darling jí navlékl prstýnek. "Teď  je konec jedné velké pohádky." políbil jí.

        FIN