Tužka a papír

Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. Zdá se, že zde není nic jiného než židle, stůl a bílé světlo. A samozřejmě tužka a papír, které leží na stole. Už uplynulo několik minut. Asi bych měl něco napsat. Píšu o tom, co mě jen tak napadá - jak se mi nevedlo v práci, problémy se svou partnerkou a vůbec - co mi leží na srdci. Odkládám tužku a čekám. Náhle se bílé světlo zesiluje tak, že se v něm místnost začíná ztrácet... Probudilo mě zvonění budíku. Zase ten sen! Zdává se mi vlastně celý život - vždy jednou za čas se ve snu objevím v bíle osvětlené místnosti s tužkou v ruce a papírem na stole. Nevím, co to znamená a žádné výklady snů ani psychoanalýza nedokázaly tento sen uspokojivě vysvětlit. Zakroutil jsem hlavou a zvedl jsem se z postele. Při přípravě snídaně jsem pustil rádio. Zrovna jsem se trefil do zpráv, což mě mnoho optimismu nepřidalo: hlad v Africe, nepokoje na Blízkém východě, podvody a korupce uvnitř státní správy. Povzdechl jsem si a šel jsem do práce. Cestou v přecpaném autobusu jsem přemýšlel o tom snu. Když jsem byl ještě hodně malý a neuměl jsem psát, byly na tom stole v té místnosti pastelky a já jsem si kreslil. Takže je jasné, že jsem měl někomu něco sdělit - ale komu a co? Samozřejmě mě již v dětství napadlo, že když tam napíšu nějaké přání, tak že se splní, ale to nefungovalo. Ať jsem ve snu napsal cokoli, nezdálo se, že by to mělo nějaký vliv na můj reálný život. Někdy se rovněž stávalo, že jsem nevěděl co mám psát - v tom případě jsem se prostě po určité době probudil bez toho, že bych něco napsal. V tomto bodě jsem zanechal svých úvah, protože jsem musel z autobusu vystupovat. V práci nám šéf přinesl pár dalších nesmyslných nařízení "shora", které budeme muset dodržovat. Povzdechl jsem si a můj pocit znechucení stále narůstal. Ještě k tomu mi do práce volala Lucka, že ruší naše dnešní rande - a to už, kruci, potřetí. Celý naštvaný jsem jel domů, opět v přecpaném autobuse. Doma jsem zjistil, že mi v tom přecpaném autobuse někdo ukradl peněženku. Kruci - měl jsem v ní všechny doklady! To bude zase vyřizování na úřadech - nová občanka a podobně. A to ještě nemluvím o penězích, které jsem tam měl. Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. Na stole je papír a v ruce držím tužku. Chvíli na papír tupě zírám, potom pln vzteku lámu tužku a trhám papír na kousky. Za chvíli jsem pohlcen bílým světlem - místnost mizí... Probudil mě opět otravnej budík - zdálo se mi to dvakrát po sobě! To se mi už dlouho nestalo! Ale kdo se stará o debilní sny... Na záznamníku jsem měl vzkaz od Lucky - volala brzo ráno. Už je to tady. Kopačky. Našla si někoho jinýho. Tak už jsem zase sám. Pamatuju, jak jsem posledně hledal partnerku - napsal jsem to i na svou internetovou stránku a na to mi jedna (zadaná) holka, která tam zabrowsila, odpověděla, že svět mi vrátí to, co do něj dám a když budu takhle hledat holku, tak se mi tím víc bude vzdalovat. Nyní mě napadlo, že pokud je to takhle - a pokud je pravda, že musí být člověk takový, že vlastně žádnou partnerku nepotřebuje a ta se teprve potom objeví - pak je celý svět postaven nějak špatně a měl by se začít budovat odznova a jinak. Cestou do práce jsem spěchal na ranní schůzi a přitom mě v autobuse naštval jeden dědek: i když chtěl vystupovat, tak místo toho nějak divně ustupoval. Když jsem chtěl přes něho projít, tak mě seřval a "poradil" mi, ať teda vystoupím oknem. V práci mě čekalo další nepříjemné překvapení. Jeden uživatel špatně pochopil dokumentaci k jednomu programu, který jsem napsal a kvůli tomu přišel o všechna data na svém počítači. Samozřejmě něco jako zálohování tomuto debilovi nic neříkalo, ach jo. A teď chce naši firmu žalovat a já prý podle šéfa za to nesu zodpovědnost. Copak můžu za to, že to ten blbec nepochopil? On a ten blbec v autobuse - a taky nová známost mé bývalé partnerky - se ve mě spojili v jednoho velkého Blbce, který se všude plete a otravuje mi život. Ach jo. Znovu jsem si připomněl svoji úvahu z dnešního rána - svět je špatně a měl by být zničen. Cestou z práce jsem četl odborný počítačový časopis. Další velká firma přestává podporovat Linux a bude nyní vyvíjet výhradně pod Windows. Zřejmě jde o tlak ze strany Microsoftu, ale ta firma argumentuje tím, že to tak chtějí zákazníci. Ach jo, možná jsou opravdu tak blbí. V bytě nešla elektřina - nějaká chyba na straně elektrárny nebo co, takže jsem si nemohl pustit počítač, abych se odreagoval a uklidnil nějakou hrou. Místo toho jsem při světle svíce přemýšlel o zničení planety Země. Viděl jsem všechny ty blbce, ignoranty a zlé lidi jak umírají za zvuku vybuchující Země. Když jsem ulehal ke spánku, věděl jsem přesně, co na papír napíšu. Sedím za stolem v bíle osvětlené místnosti neurčitého vzhledu. V ruce držím tužku a na stole je papír. Ani chvíli se nerozmýšlím a píšu: Země není dobré místo pro život. Musí být zničena. Zničte Zemi. ZNIČTE ZEMI!!!!! Odkládám tužku a místnost mizí v bílém světle... Probudil jsem se na neobyčejně měkké posteli. Na stěnách byly tapety s proměnlivými barvami, které cyklily a vířily. Nad postelí se skláněla mladá žena v bílém plášti. "Kde to jsem?" zeptal jsem se. "Jsem v nemocnici? Stalo se mi něco?" "Gratuluji, pane inspektore," odvětila žena s úsměvem "vaše mise byla úspěšná. Nyní se nacházíte v Sanatoriu Sang`il. Já jsem psycholožka, doktorka Ligil Orenová." "Já ale nejsem žádný inspektor, paní doktorko. Jsem programátor. A kde to vůbec je, to Sanatorium Sang`il? To jméno mi nic neříká. A proč tu jsem?" "Zatím si ještě na nic nepamatujete, pane inspektore. Proto jste tady, v sanatoriu, abyste se zotavil. Je teprve krátce po tom, co skončil váš život na planetě Zemi. Nyní jste na planetě Xerion, v provincii Sang`il, kde je též váš domov." "Jak to myslíte, že skončil můj život na Zemi?" "Dokončil jste vaši inspekci planety Země. Měl jste za úkol narodit se jako Pozemšťan a objektivně prozkoumat, jaký je život duše, která se narodí na této planetě. Na Zemi přišlo již mnoho stížností, takže se Kontrolní úřad pro reinkarnaci, jehož jste zaměstnancem, rozhodl, že vyšle nestranného, speciálně školeného inspektora, tedy vás, aby životní podmínky na daném světě přezkoumal." "Jaktože si nic nepamatuju?" "Musel jste být po čas inspekce skutečným Pozemšťanem - pouze s pozemskými znalostmi a schopnostmi. Vzpomínky na vaše minulé životy na jiných planetách i na váš uměle přerušený život inspektora reinkarnace byly uměle blokovány, takže žádný hypnotizér na Zemi vám je nemohl vyvolat. To zaručovalo vaši nestrannost." Plně jsem si uvědomil, že ta žena řekla, že jsem na jiné planetě. "Takže já už nejsem na Zemi? Dokažte to!" "Klidně - podívejte se z okna." odpověděla psycholožka. Odhrnul jsem opalizující závěs a uviděl jsem neuvěřitené: Na žlutobílé obloze zářila dvě slunce - světle modré a rudé. Všude čpěla zvláštní, nepozemská vůně. Vegetace, budovy, ...všechno bylo úplně jiné, než jsem kdy v životě viděl. Měl jsem nějaké neblahé tušení. "Co se stalo se Zemí?" zeptal jsem se doktorky. "Země byla samozřejmě zničena - označil jste ji za nevyhovující planetu, což byla poslední podmínka nutná k tomu, aby byl předán rozkaz likvidačním jednotkám. Nebojte se - obyvatelé se reinkarnují do lepších světů." "To ta zatracená tužka a papír, že? Že je to tak?!" "Ano, tyto sny byly vaším pojítkem s námi." "Celou dobu jsem tam psal všechno možné - jaktože to k ničemu nevedlo?" "Všechno, co jste napsal bylo analyzováno předními odborníky. Žádné vaše přání samozřejmě - v rámci objektivity celé inspekce - splnit nemohli. Jediné, co bylo relevantní, byl váš názor týkající se zničení Země. Kdyby byla Země vhodná pro život, klidně byste na ní mohl bez potíží daný život prožít a nepřát si zničení Země. Po vaší smrti by byla vaše ispekce rovněž dokončena a to se závěrem, že se Země ničit nebude. Nastal však opačný případ." "A co kultura a věda Země? Všechno je pryč? Co Shakespearova dramata? Mozartova hudba? Co Unix a Linux?" "Všechno, co bylo ze Země nějakým způsobem hodnotné - umělecká díla, vědecká díla, softwarová řešení či cokoli jiného - bylo zarchivováno a zachráněno. Mimochodem - u sebe doma máte nainstalovanou věrnou kopii pozemského IBM PC s operačním systémem Linux a mnoha hodnotnými programy z pozemského Internetu. Pouze pro adaptaci - než si znovu zvyknete na zdejší počítače. Je to dárek pro vás od Kontrolního úřadu pro reinkarnaci. Mimochodem xerionští softwaroví odborníci jsou velice udiveni, že něco tak geniálního jako unixové systémy mohlo vzniknout na tak barbarské planetě." "A co teď se mnou bude?" "Za splnění tohoto důležitého úkolu dostanete od Kontrolního úřadu pro reinkarnaci tolik peněz, že si budete moci dovolit prakticky cokoliv. Musíte se ale napřed zotavit zde v sanatoriu, dostat ze sebe ven pozemská traumata a znovu se přizpůsobit životu na Xerionu. Mimochodem, nyní vypadáte, že byste celkem nutně potřeboval sexuálně uspokojit. Mám zavolat místní sexuální pracovnici?" "To bude drahé, ne?" Psycholožka se zatvářila tak, jako kdyby si myslela, že jsem si dělal legraci: "Základní životní potřeby jsou přece hrazeny zdravotní pojišťovnou." "Promiňte, zvyk ze Země." A ještě mnohokrát při různých příležitostech jsem se musel takto omlouvat, než jsem ze sebe shodil pozemská omezení a stal se opět šťastným občanem Xerionu.

---