Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semalý epos o snílkovi
Autor
Delph
Stojím v řadě blýskavé,
v stěně pevné oceli.
Strach zavřený do cely
a srdce na místo pravé.
Z trubačových úst se line chór,
v odpověď ozve se mužů sbor.
Tak zničili jsme ticho ranní
třeskotem svých zbraní.
I já pozvedám meč a štít,
mé paže se už chtějí bít.
Jsem přece rytíř německý,
řvu tedy: "Zabijem je všecky."
Pohané vydali se nám vstříc,
své ohavné modlidby vyjíc.
Utvořili jsme štítu zeď,
secvičeně - krok vpřed.
Meč zabořil se poprvé do masa,
mě udělalo se zle... Ó nebesa.
To vše jsem ale překonal,
do živých sekám dál a dál.
Mé tělo únavu už nevnímá,
když zvuk polnice se ozývá.
Ryčí hudba hlukem vítězným.
Vítězství - sláva železným.
Srdce mé, plné radosti
z dosažené hodnosti.
Tak pasoval mě zbraní.
"Kéž bůh náš tě chrání."
...
Pak probrala mě rána
a křik volajících zraněných.
Na obloze letí vrána,
radost v očích hladových.
Koukl jsem se po uniformě níž,
všude jen to samé - hákový kříž.
Rudé manžety, knoflíky
i jílec té ohavné dýky.
Jak já nacizmus nenáviděl,
ve škole bych se radši viděl.
Teď studoval bych filosofii,
jenže nyní v zákopech hniji.
Tak já vzpurně vstal,
když granát dopadal.
Najednou se kamarádi svíjí
a já zpět se ohýbám a bliji.
Odhazuji zbraň i hábit,
nenechám se přece zabít.
"Prchá, zabte ho, je to zrádce!"
Kvůli těmto slovům prchám krátce.
Zazněl výstřel a kulka letí,
vnitřnosti ven v jedné změti.
Bez obličeje padám na kolena,
když zátylkem prošla kulka jiná.