Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTřinácté číslo štěstí
Výběr: Print, Fouckault, Elyn
29. 04. 2005
22
0
6285
Autor
drfaust
Třinácté číslo štěstí
(slzy jsou z bolesti, bolest je ze slov a slova jsou jakákoli)
Bolest je soukromá věc, kterou sdílíš
jen se svými slovy – –,
čteš dopisy, které sis napsal sám.
Slzy se podobají zahradě
porostlé chudobkami,
na slano
jsou sedmkrát krásné.
Takto se rozeznává jaro, když
píšeš dopis,
který je sám sobě adresou.
teda jak jen můžes sypat taková slova na papír, moc hezké faustíku s hlubokou lehkostí těch těžkých slov z dopisu... tip... hoj M.=:o)
CheGuevara
01. 05. 2005
Slzy se podobají zahradě
porostlé chudobkami,
na slano
jsou sedmkrát krásné.
t
moc uhlazený .) sice emotivně nabitý, ale které tvoje neni .) pořád - jako kdyby ses snažil svádět .) a mě to nudí. aspoň dneska. Jinak není nezajímavá
líbíš se mi čím dál víc teď....
t
(slzy jsou z bolesti, bolest je ze slov a slova jsou jakákoli)
Pane Fauste, a kde je ta radost? (kategorie)
... připomíná mi rozkvetlou lilii na vyprahlé poušti ... a studánku ... která chybí
- Z nedávných časů jakoby z duše. Děkuji!
s tou radostí se to má různě... buď tak, že mám radost z napsání textu... když, ač smutný a zdá se, že smutky rostlý, ho považuji (zatím) za zdařilý...
anebo je to ironie:-))
člověk bývá často prodchnutý smutkem - ať už o tom ví či ne - a z mého hlediska je dílko skutečně zdařilé (viz můj první názor) :-)
když teď tak koukám, je tam ironie, která mi unikla?
sedmkrát krásné?..tolik slov bolest slza bolest slza.beru to jedině jako sžíravou ironii...
Takto se rozeznává jaro, když
píšeš dopis,
který je sám sobě adresou.
nádherné verše
tip
tak to jo, faustik! a myslím, že jsou na tom i vidět možná úskalí tvýho "obyčejnýho pojmenovávání věcí slovy" aneb aby slza byla slza:-)
*
takže tušíš za dveřma reflexi...?
Makča: tož to už máme tak... jak mnoho je zde lidí, kteří si z hodin literatury odnesli pouze jediné a sice, že snad existují nějaká zakázaná slova či co... slova, která se do poezie "nehodí"..!?
jako třeba růže, slavík, slzy, andělé...
jenže, já se s klasikem ptám: Kolik příežitostí má růže?
reflexe je viděna...
a ještě Hiedy Liehhuo má v jedno svém (pro mne) výborném textu asi toto:
...
slavík, růže
růže, slavík
víc nepotřebuji!
...
slov se bojí pouze ti, kteří je nevpouštějí k sobě dovnitř a nenechávají v sobě bytovat....
ano ano, pěkná obhajoba - je to velmi náročný balanc ovšem na ostří růžového plátku!
*
četla jsem tě teď jen zběžně, takže nechci kecat do větru, podívám později, ale určitě jsem nastavená tak, že proč ti nedržet palce že?
*
myslim, že seš poctivák, má skepse je ti potřeba ovšem, podívám, jestli obhajoba bude v těch verších, já ji tam najdu!
*
zdravím.makča