Ráno zaspalo

Ráno je ospalé, a přesto se rád probouzíš. Nadzvedne svou peřinu a v teskném šeru se objeví odlesk slastného snu – víla, která tě pohladí po vlasech a zašeptá ti, spi prosím ještě chvilku. Nechce se jí z postele, nechce se mi z postele a tobě by se také nechtělo, kdybys s ní stál u pramene života v Edenu, jako tehdy Adam a Eva, a se sousedem od vedle bys hrál v kostky. Říkají mu Osud, ale tys k němu vždy vzhlížel s respektem a vzýval si ho Bohem. Tolik ses ho bál, až se ti dneska nechce ven z vyhřáté postele.

Postel má čtyři nohy, avšak skrývá jen jedno tajemství, jak praví víla, co tě hladí po vlasech, když se ti nechce ráno vstávat. Byl jsi Adam a ona Evou a Osud byl Bohem. Seděli jste v ráji a hráli kostky. Šestka, pětka a čtyřka padaly stále, vaše obličeje si uchovávaly kamenný výraz profesionálů, jen vaše srdce jásala nad výhrou a truchlila, když se méně než tři puntíky objevily na horní stěně kostky. Ptáci zpívali, tvorstvo přihlíželo, rostliny mlčely. Je snad úděl Boha býti sám. Jsem tedy sám, avšak víla je se mnou v ranní posteli a pomalu zívá. Svůj úděl vyprávěla celou noc a chce se jí spát. Je památkou na onen osudný den, kdy jsi seděl v ráji a vyhrál jsi. Padla ti šestka a Bůh hodil pouze jedničku. Nevyhrál jsi šálek zeleného čaje, ani snídani do postele. Získal jsi zpět své žebro, a víla se culí, získal jsi ji a s ní i záhubu v blátě světa. Přemítáš o nízkých potřebách svého druhu, když jsi dneska ráno ještě v posteli. Víš, že vyhrávat nad nadřízeným se nemá. Byly to jen kostky, byl to jen hazard. A od té doby patří víla jenom tobě a Bůh tiše závidí. Nevyhrál jsi jenom hru, vyhrál jsi život tvého potomka, neboť ti prachobyčejná šestka na vržené kostce přinesla ženu. Ponižující vítězství, když jsi byl vyhnán z ráje, protože jsi měl to, co Bůh neměl.

Jen jednou se vzbouřil, je tomu už přes dva tisíce let. Viděl tě šťastného, jak na tebe čeká hezká slečna, která s tebou chtěla strávit celý život. Byla panna a jmenovala se Maria a Osud se jmenoval Bůh a byl panic. Jen jednou svedl počestnou dívku, jež mu nepatřila, a zaplatil hořkou cenu. Za svou existenci stvořil jeden svět, jedno lidstvo a jednoho svého potomka, kterého tehdy před dvěma tisíci lety viděl krvácet na sbitém kříži. Jak kruté pro Boha. Říkal mu otče a on ho nazýval svým jediným synem. Snad se spolu v nebi setkali, ale jisté je jen jedno. Bůh lituje neustále, že tehdy s tebou v kostky hrál a v kostky prohrál. Vyhrál jsi dívku a byl jsi vyhnán z Edenu, aby sis stvořil ráj vlastní. Bůh se stal osudem a osudným je ti i toto ráno, když jsi nenechal odejít vílu ze snu. Má tě ráda a červená se, neboť ráno zaspalo a ona nemusí jít spát.