Odpověď na inzerát..

Jestli mne má paměť nešálí psal se tehdá rok 1975, venku zima taková, že se psům přilepovaly jazyky k chodníku a za týden měla většina lidí oslavit svátky vánoční a onoho zimního večera v devět hodin a pětatřicet minut začaly tehdy teprve šestnáctileté Vladimíře Pythonové porodní bolesti, ani ne za hodinu tedy ve dvacetdva hodin a  čtyřiačtyřicet minut jsem spatřil světlo světa. Jméno jsem dostal po fašistickém diktátorovi Adolfu Hitlerovi. Můj otec tehdá Šestaosmdesátiletý válečný veterán Herman Gröeber byl totiž zapřísáhl socialistický nacionalista. Otec ovšem skonal na následky zranění poté co jej brutálně zmlátily neonacisté a příslušníci hnutí Skinheads. Ironie nemyslíte? Já si to nepamatuji protože my byl tehdy sotva rok.. Matka mi okamžitě po této příležitosti nechala změnit jméno na Monty.. A tak se stalo že v den mých prvních narozenin jsem se na svět díval už jako Monty Python.. Po otci jsme zdědili jen pár „šupů“.. A staré auto.. Mámu kvůli mně vyhodili ze školy a rázem jsme se ocitly na ulici.. Myslím že jsem měl sotva čtyři když mámu zastřelil nějaký muž.. Asi ji nechtěl zaplatit a tak na něj křičela a křičela. Já jsem brečel v rohu, můžu být rád že jsem to neschytal taky.. V tu chvíli, když mi byly teprve čtyři, rozhodl jsem se, že se jednou pomstím.. Až do svých devíti jsem vyrůstal v dětském domově, kde jsem byl šikanován a zneužíván.. Zkusil jsem to i s církví ale poté co mě farář opakovaně ve jménu boha znásilňoval jsem se rozhodl dát se na vlastní víru jež byla zaměřena více ateistickým směrem, kde se takový důraz na „zneužívání dětí“ nekladl.. Náhoda je ale asi silák protože se mi náhodou podařilo natrefit na staré auto, které zůstalo v nějakém seníku a ejhle.. Bylo napsáno na Montyho Pythona.. Rozhodl jsem se že jej prodám a tak jsem taky učinil.. Ale ono to nebylo jen tak obyčejné vozidlo.. Poznávací značka SS-1 mluvila za vše. Měl jsem tuším čerstvých deset let když jsem zjistil že v tomto vozidle se proháněl architekt konečného řešení židovské otázky tedy Heinrich Himmler. Nevím jak k němu můj otec přišel, ale každopádně jeho cena byla obrovská. Jakmile se to ovšem dozvěděli ti praví nečekali a rozhodli se toho mladého chlapce šeredně okrást. Nějaký muž ho ode mne odkoupil za desettisíc se slovy, že můžu být rád, že jsem za takovou herku vůbec něco dostal.. Já malý desetiletý chlapec jsem byl rád, jenže když jsem se posléze dočetl, z titulků novin v trafice, že nějaký František Kalda prodal Himmlerovo auto za mnohamilionovou částku, už mi tak vesele nebylo….

Mám nyní jednatřicet let. Život jsem prožil na ulici a umírám na nemoc, kterou vy budete znát jako AIDS.. Z mých deseti tisíc mi nezbyla ani koruna.. Živím se jako profesionální žebrák..

Nyní trochu k vašemu inzerátu. Nikdy jsem nebyl ve škole a neumím jiný jazyk než ten český.. Na počítači jsem nikdy nepracoval a o grafice nebo DTP nevím vůbec nic. Asi se ptáte proč bych měl dostat tu práci zrovna já.. Moje odpověď je jednoduchá. Je tomu dvaatřicet let co jsem viděl váš obličej naposledy a nezapomenu na něj nikdy. O vaši práci mi nejde. Přišel jsem vás zabít, stejně tak jako jste vy zabil mou matku.  Až zvednete oči od papíru s mým životopisem a podíváte se před sebe uvidíte mne jak stojím naproti vám a mířím vám přímo do obličeje….