Instantní smutnohra

---------------------

Její duše,

malé heroinové kuře

v záři prachového peří,

které trochu kouše…

dneska můžeš jít s námi

chodníčkem vydlážděným

kulatými sušenkami,

slepenými k sobě

vroubkatými bříšky,

která oslintala dětská ústa.

Pěstičky plné pilulek,

děťátka na ulicích,

nejúčinnější antikoncepce.

No tak, duše,

přece nebudeš plakat.

Slzami rozpíjíš ulici

a nedá se po ní běhat.

Leda, když najdeš po kapsách

bárku, plachetnici, koráb,

která nás poveze

houpavá

rychleji než drezína

na cestě z hlavy do žil

a naopak taky.

Takže duše,

zahoď už berličky.

Teď ti přece musí stačit

hejno červených korálků na zápěstí.

Mezi zuby zůstaly mi

chomáče tvých vlasů,

horších než kocovina.

Schovala ses mi v kelímku,

jak to teď asi vysvětlím mámě?

V noci se jí zdály tíživé sny,

ale já dobře vím, že jsi jí

seděla na prsou

a tvářila se, že jsi noční můra.

To se přece nedělá!

Po ránu ti oči plavou

v citronové sodovce

a ty kvůli ní zapomínáš,

jaký to všecko bylo dřív.

Tak mě přece  pochop.

To já si máčím prsty

v hrníčku instantní kávy

instantní chuti, instantního rána

pokaždé, když se znovu začneš toulat

Ty její hloupá duše….