Svoboda

K nuceným pracím jsem odsouzen nebyl, ale prostě, jak život jde, tak přibývá stále více věcí, které člověk prostě udělat musí, ať se mu chce nebo ne. Mnohé z těch věcí jsou hodně zajímavé a zábavné, ale jen některé z nich bych dělal, kdybych byl absolutně svobodný a kdybych nemusel dělat vůbec nic. Tyto věci jsou pro mně něco jako osud, ty ostatní dělám proto, abych přežil. Baví mě valná většina věcí, které dělám, ať už ty osudové, nebo ty ostatní. Otázka zábavy ovšem pro mě není příliš důležitou. Myslím si, že jednou najdu svobodu, po které toužím. Pak budu činit to, co chci a zároveň to bude i tím, co činit mám. Momentálně se to, co chci dělat, rozchází s tím, co dělat mám (mám se učit na státnice, makat na diplomce a tak, kdežto chtěl bych se více zabývat hrami na hrdiny, ať už jako tvůrce nebo jako hráč, taky bych chtěl mít víc času na literaturu). Každopádně si myslím, že tento rozpor je něco, čím musím projít. Špatné by se mi naopak zdálo, kdybych se měl věnovat jen svým koníčkům a nechat ostatní, aby na mně vydělávali. Co se týká těch peněz: Domnívám se, že samotné peníze ke svobodě nestačí. Hodně peněz může znamenat hodně velkou odpovědnost a taky velký strach, že člověk o ně přijde. Takový majitel továrny má určitě peněz hodně, ale zase musí tvrdě makat sedm dní v týdnu od rána do noci. Pokud se navíc zapletl do nějakých podvodů, může mu jít po krku policie nebo mafie. Takto bych si tedy svobodu nepředstavoval. Otázka svobody je asi taky tak složitá, protože se jedná o hodně široký pojem. Zdá se mi ovšem, že tato otázka je v dnešní době příliš přeceňována na úkor jiných, neméně důležitých otázek, např. otázce lásky.

.....my tady povrchně z nudy debatujeme co pro nás znamená ona svoboda znamená... bavíme se o ní jako o skvělém tématu - hodnotíme a zhodnocujeme.... jinak ty lidi, co nikdy nepoznali nudu (střední afrika a tak) asi nemaj ani takový manýry jako my diskutovat o něčem, co je přeci tak přirozené.....

Byls snad odsouzen k nuceným pracím, galeje ?? Myslím, že pokud chceš dělat, co tě aspoň trochu baví, tak to prostě dělat budeš. Problém je neodbočit z cesty. Nenechat se rozházet neúspěchem a tím, že ostatní zrovna netleskají. Pokud neprahneš zrovna potom stát se kosmonautem nebo prezidentem, tak si myslím, že je to v pohodě. Jo, jasně, je tu určitá cena. Třeba čas a tak dál. Musí se za ní zaplatit, jinak to nejde. I demokracie, přestože to z jejího názvu není tak zřejmé, je nedokonalý systém. Otázkou, pro mě přesto ale stále zůstává problematika peněz. Třeba je to smutný, každopádně i s tím největším nadhledem, co svedu, peníze prostě znamenají v tomto světě svobodu. Ať už na ní každý pohlíží jakkoliv.

Nemohu s autorem souhlasit, že svoboda je pocit - i když pocit svobody je božský. Když mně bylo 18 jako Simonovi, taky jsem to tak chápal. Teď je mi 23 a musím dělat tisíc různých věcí, které, kdybych měl naprostou volnost, bych nedělal. Jenže jíst je třeba a je třeba někde bydlet a k tomu jsou třeba peníze. Peníze se dají získat prací. Tu práci, kterou mám udělat, ovšem určuje někdo jiný. Ta práce je často nudná a kdybych nemusel, nedělám ji. Nejsem přitom lenoch, kterému se pracovat nechce. Jenom bych rád dělal na něčem, co mě vskutku pálí a hodně bere. Ovšem nemůžu, protože to zrovna nikoho nezajímá a peníze jsou třeba... Přišel ke mně tedy jiný typ svobody, méně vznešený než ten předchozí. Je to svoboda všechnu tu nesvobodu, bídu a svinstvo, všechno to "uděláš to a to, když uděláš navíc ještě tamto, dostaneš prémie" svobodně přijmout. Nikoliv se s tím ztotožnit, nikoliv zúžit své myšlení jen na to, že je strašně důležité, aby se termín stihl včas a nic jiného neexistuje. A tato svoboda taky znamená, že až ty věci odejdou a budou nahraženy jinými, tak to opět svobodně přijmu. A budu přijímat taky všechny vnitřní pocity, které život přinese, ať už budou příjemné nebo nepříjemné. Nebudu se snažit nijak ty příjemné pocity prodlužovat ani se nebudu snažit to nepříjemné od sebe oddálit, popř. to zničit. Svoboda, to pro mě značí vzít tyto všechny pocity a prožívat je, ovšem nijak se jimi neřídit (tedy alespoň většinou se jimi neřídit). Svobodně přijímat tyto věci není vůbec lehké, ale domnívám se, že je to ta jediná svoboda, kterou mám.

Svoboda je hlad. Její princip tkví v tom, že můžeš jít do jakýhokoliv krámu, můžeš si tam vybrat jídlo, který ti chutná, který ti vyhovuje. U pokladny ale musíš zaplatit. A pak si ho můžeš jít sníst kam chceš. Můžeš jít domů nebo si udělat třeba piknik. Nebo se vysrat na svůj hlad a darovat to třeba nějakýmu chudákovi na ulici. Taky ho smíš strávit a smíš ho i vyzvracet. Stačí si vybrat. To je svoboda, svoboda je výběr, záleží jen chuti a odvaze šáhnout po něčem nebo někam vkročit ......

Úvaha je to zajímavá, to jo, vybral sis velice náročné téma na uvažování a mám-li být upřímný, já nevím, co je to svoboda. Snad jediná svoboda, která mě napadá, je myslet si, co chceš. Ale jinak ? Opravdu si nejsem jist, že žijeme ve svobodě, i když jsme o tom dnes a denně ujišťováni sdělovacími prostředky. Ale to by bylo na dlouhý povídání, tak snad někdy příště.

Docela zajímavý. Je vidět, že si se opravdu zamyslel a nejsi namyšlený. Víš někteří lidé si řeknou, jak jsou dobrý a chytrý a napíšou klidně úplný kraviny. Právě na tom tvym je vidět, jak si se nad tim zamejšlel a dával si pozor, abyses nedostal do takový situace či nepad do takovýho stavu. Teda alespoň já to tak pochopil. Akorát teda trocu nesouhlasím stím "nesmíš". protože ty to sice můžeš udělat(to špatné), ale když to uděláš, tak bys měl být připraven nebo spíše být ochoten bez okolků za to brát patřičné následky. ale je také těžké psát otom kritiku, abych se já sám dedostával do té situace. Neboť jak řekl Seneca: "Je podlé něco říkat a něco jiného si myslet- ale oč je horší něco napsat a něco jiného si myslet."

Hmmm. Ne. Nejsi svobodný ani když denně neslyšíš "to nesmíš." Asi nemá smysl obhajovat prapůvodní podobu svobody, ale já osobně se cítím asi tak svobodně jako pes, nebo jiný domácí mazlíček. Je to na delší debatu, dyžtak jindy.

Zajímavá úvaha.