Den

Zvoní budík. Ráno. Sedm hodin. Svítá. Svítá a svět se probouzí. Rodí se. Zeměkoule průzračně září světlou modří. Nic nenarušuje tu blankytnou nádheru. Země je v době úsvitu nebesky krásná.

 Avšak - vteřinu za vteřinou, minutu za minutou se mění. V osm hodin ráno již Zemi z jedné části pokrývá Pangea - prakontinent. Pomalu se odděluje. Rozchází se, jako se časem rozchází osudy členů rodiny. Prozatím ale ještě drží pohromadě. Je mladá. Tehdy po zemi kráčí praještěři. Po deváté tato stvoření oslepí záblesk a náhle po zemi chodí jiná zvířata, jiné bytosti. Pomalounku se vyvíjejí, až mezi desátou a jedenáctou, v době dopolední svačiny, dospějí do vzpřímené postavy. A tu se ze " strvoření " stávají lidé. Lidé, kteří se učí hospodařit, přežívat v dobách chladu i oteplení, lidé, kteří poznávají svět. Nový svět. Musí přežívat v divočině, poznávat nová řemesla, sází, pěstují, lijí bronz. Ve dvanáct, v době, kdy to vše již ovládají, nastupují na pomyslný trůn první inteligentní starověké civilizace. Mezopotámci, Čínané, Egyptané, Indové - čtyři různé národy z jedné velké rodiny. Umí psát, staví nezapomenutelné chrámy, uctívají různé bohy. A to vše jen proto, aby byli mezi jednou a druhou odpoledne stejně zapomenuti. Středozemí ovládnou Řekové, které pomalu ovládne Řím. Říše římská - dvě slůvka, která dlouho naháněla strach všem kmenům, rasám i národům tehdy známého světa. Ale i Římané se okolo třetí odebírají do chrámu slávy, z kterého se již nevrátí. Během římské vlády se narodil někdo, kdo změnil plán na celé odpoledne - Ježíš Kristus.  Tento jediný člověk dal možnost vzniku novému náboženství - křestanství. Celé odpoledne se pak vedou nesmyslné  boje kvůli této víře. V šest hodin kdosi usoudí, že každý může věřit ve svého boha, a tak se stane, že se u večeře sejdou křestané, židé, budhisté i muslimové, ateisté a další. Tímto smírem však bitvy a boje nekončí. Po večeři vypuknou dvě velké války, do kterých se zapojí celý  svět. Zemře mnoho lidí pro umanutí a hloupé chtíče několika osobností. Zavládne však nekonečná touha objevovat a znát. A tak jsou utrpení  a smrt  "splaceny"  velkým vývojem v technice, chemii i fyzice, matematice a dalších oborech.

 Ale co dál? co bude nyní? slunce zapadá. A já se bojím tmy. Co mě v ní čeká? Nevím, ale lampy se už rozsvěcí...