Chůze (ne)jarem

Když Luna pláče do nebes

a hvězdy nesou smutné vzkazy.

Pochmurné písně zítřka… dnes!

Akátům květy trhá bez.

To závist mešní víno kazí

a v obou pólech Země vadne.

Umřít je takřka neodkladné,

nežli se ráno zešílí…

Když tupě předem zlaté nitě,

ze kterých tkáme, znamenitě,

na neprodyšnou košili.

Města se třpytí barvou kovu

a voda páchne po olovu.

Nadechni do plic dávku smogu

a přikryj hlavu kevlarem.

Tak jako stránka z nekrologu

zapáchá chůze…

„(ne)jarem“