Gabriel García Márquez – Kronika ohlášené smrti, Odeon, Praha, 2005

     Gabriel García Márquez (nar.1927), držitel Nobelovy ceny za literaturu (1982), autor románů Sto roků samoty, Podzim patriarchy a celé řady dalších próz, bezesporu patří k nejvýznamnějším a také nejznámějším latinskoamerickým, španělsky píšícím spisovatelům. V jeho útlé novele Kronika ohlášené smrti z roku 1981 jsou přítomny prvky typické pro žánr detektivky – vražda, pachatelé zločinu i jejich motiv – přesto se pro ni podobné označení nehodí. Nejenže se o zločinu a jeho okolnostech čtenář dozvídá již na prvních stranách, ale vražda samotná zde hraje roli vedlejší, má v rámci knihy spíše ilustrativní funkci. Márquezovým hlavním záměrem je totiž zobrazení maloměstské společnosti, tedy prostředí do značné míry univerzálního, tj. nevymezovaného určitou zeměpisnou oblastí či historickou dobou, a přitom dostatečně zajímavého a umělecky nosného. Násilná smrt jednoho z obyvatel odkrývá charakteristické rysy takového společenství a jsou to zejména rysy negativní, které autor s kousavou ironií a černým humorem zbavuje masek a staví na pranýř – pokrytectví, malichernost, omezenost, ješitnost nebo vzájemná řevnivost.

     Márquez je brilantní vypravěč pronikající s vhledem a lehkostí do zvoleného toposu a na necelé stovce stran je schopen přiblížit čtenáři desítky postav a přitom neztratit ze zřetele napínavou dějovou linii, pojící tuto pestrou mozaiku lidských charakterů dohromady. Autorův obraz maloměsta je sice nelaskavý, leč pravdivý.