STAAAR TREK: Zneuctění

Pokračování předchozího STAAAr Treku

Qvík, qvík“ zakvíkal komunikátor
„Jsme na pozici, kapitáne.“ ozval se hlas z komunikátoru
„Už tam jdu.“ Odpověděl kapitán a vydal se na můstek, vstříc své první misi.

„Máme vizuální kontakt, kapitáne.“ oznámil Abak od konzole polohy a komunikace.
„Na obraz.“ rozkázal kapitán
„Zvětšit.“
„Sakra není tam nic vidět,“ musel si ulevit Šotek
„Ono … pane, červí díra je černá, takže na černém pozadí není vidět.“ začal téměř nesměle Mat.
„Samozřejmě, já vás jen zkoušel. Zadat dráhu na průlet.“
Ticho.
„Řekl jsem zadat dráhu na průlet.“
„Ehm. kapitáne, došlo k takovému incidentu … pilot byl totiž členem týmu ostrahy a my měli před hodinkou předběžný výcvik,“ začal opatrně samozvaný šlechtic, který byl současně šéfem ostrahy „praporčík Mi-ho-tu nevyhovoval mým požadavkům a tak jsem ho potrestal.“
„A jak, poručíku?“ otázal se kapitán.
„Zabil jsem ho.“
„Cože?“
„Zabil jsem ho, na klingonských lodích je to běžná praxe.“
„Čím vám tak strašně nevyhovoval, že jste musel usmrtit důstojníka Hvězdné flotily.“
„Furt šilhal. Stejně jsem četl, že ztráta jednoho člena týmu ostrahy je akcept, akcetov … dovolena.“
„Ano, ostraha patří k nejriskantnějším povoláním na lodi. Oficiální stanovy uvádí, že průměrně zahyne jeden člen týmu ostrahy na pět let a rok. Pravda je, že většinou se jedná o smrti při výsadku, či záhuba v důsledku nějaké zákeřné pohlavní choroby z Mayely. Ale zabit nadřízeným taky nezní špatně.“
„A ty máš přibližně na 35 let utrum.“ prohodil Augustus.
„Kdo se tedy posadí ke kormidlu?“ optal se autoritativně Šotek
Ticho.
„Létal tady vůbec někdy někdo s něčím?“
Váhavě se přihlásil Pat od panelu strojovny. „Já, pane.“
„Tak ať už tam sedíte a nastavujete kurz.“
Pat sešel pomalu z rampy můstku a posadil se před velký zobrazovací monitor do křesla pilota. Chvíli zmateně něco hledal. Brzy si jeho váhavosti všiml i kapitán.
„Co děláte, chlape?“
„Někde tady musí být ventil pro regulaci plamene, nebo ne?“
„Počítači, zadej kurz do díry, hyper tři a … start!“ rozkázal už značně zoufalý kapitán.
„Autodestrukce spuštěna … výbuch warpjádra za třicet sekund. Odpočítávám.“ oznámil suchým strojovým hlasem počítač. Jako by každý na můstku prodělával epileptický záchvat.
27..26..25..
„Vysvětlí mi někdo, co se tady děje?“ zařval Šotek
24..23..22..
„Byla spuštěna autodestrukce, pane.“ odpověděl Pat.
21..20..19..
„Nemohl by mi odpovědět někdo, kdo není úplný dement?“
18..17..16..
„Jakožto správce inventáře lodi a osoba zodpovědné za technické vybavení,“ začal opatrně Mat (15..14..13..) „jsem byl požádán, abych zadal tajné heslo nezastavitelné autodestrukce pro případ nepřátelské infiltrace (12..11..10..) … a nepřišlo mi na mysl lepší heslo než „Počítači, zadej kurz do díry, hyper tři.“
9..8..7..
„A co takhle „počítači, spusť autodestrukci“?“ pronesl ironicky Augustus
6..5..4..
„Cítím ve vašich hlasech nervozitu. Není se však čeho obávat.“ oznámil Mat
3..2..1..
„Cože?“ odpověděl takřka sborově celý můstek
„Warpjádro přetíženo.“ oznámil počítač.
„My nemáme warpjádro,“ vysvětlil Mat.
„Loď byla zničena, ztráty na životech – všichni mrtví,“ odporoval počítač
Všichni na můstku přemýšleli nad nastalou situací. Šotek přemýšlel, Augustus přemýšlel, Pat přemýšlel a Abak si v hlavě promítal jeden ze svých oblíbených filmů mládeži nepřístupný.
„Stav lodi?“ zareagoval vždy jako první Šotek.
„Výbuch jádra způsobil fatální rozpad trupu lodi. Největší kus lodi nemá více než tři metry.“ zahlásil lord Abak a vysloužil si zlý pohled kapitána.
„Uvědomujete si, co říkáte, poručíku? To by znamenalo, že už nežijeme a plaveme si vesmírem s konzistencí ne nepodobnou borůvkové marmeládě.“ ostře protestoval Mat.
Následující rozprava mezi Abakem a Šotkem velice dobře ilustruje bezvýchodnost situace
„Já hlásím jen to, co mi ukazují senzory.“
„Proveďte diagnostiku senzorů, třetí stupeň.“
„Diagnostické zařízení bylo zničeno.“
„Skenujte vnitřek lodi.“
„Nemohu, senzory byly zničeny.“
„A jak tedy můžete přečíst z údajů senzorů, které byly zničeny, fakt, že celá loď byla zničena.“
„Nechám se poddat.“
„Víte co, kašleme na senzory. Musíme splnit misi. Pate, už jste zjistil, jak se loď manuálně ovládá?“
„Samo … tyhle čudli regulujou plamen a tady těma šipkama se určuje, odkaď má foukat vítr.“

***

Červí díra má stejně jako černá díra jednu obrovskou výhodu. Dobře se do ní manévruje. Byly zapsány dokonce i případy, že do ní někdo vlítl úplnou náhodou, nebo dokonce nechtěně. Patova reputace však nesmírně vzrostla, když dokázal vletět do něčeho přibližně desetkrát menšího, než byla loď Aaagames. Nehledě na to, kolikrát byla díra menší než Slunce. A kolik lidí už do Slunce vletělo? Žádný takový záznam v databance nebyl. Dokonce se jednalo o tak husarský výkon, že se o něj ani nikdo nepokoušel. Pat si však věřil.
Kdyby vanul dobrý vítr, trefil by se i do Slunce

***

„Poloha.“
Ticho.
„Až příště řeknu poloha, někdo mi oznámí, v jaké se nacházíme pozici, ano?“ začal se ďurdit Šotek.
„Poloha.“
„Poloha!“ zařve ve tvářích rudý kapitán
Otevřou se dveře turbovýtahu a vystoupí z nich Abak s omluvou: „Vole, se tak nečerti ne, sem si byl odskočit, né?“ No dobře, tak to ani tak omluva nebyla. V klidu si došel ke své konzole a zahlásil: „S největší pravděpodobností jsme tak daleko od Země, že jsme úplně mimo souřadnice.“
Mat spolkl poznámku, že pomocí souřadnic lze určit polohu jakéhokoliv bodu ve vesmíru. Ne tak Augustus: „Nebo jsou to spíš čísla tak vysoká, že je nedokážeš přečíst, makrohlavo!“ a odstrčil Abaka od konzole a sám zahlásil: „Podle senzorů jsme tak daleko od území federace, že by nám návrat hyperrychlostí 6 trval 25 986 let.“
Tu vycítil Pat, že by se mohl blýsknout: „Nebo bychom to mohli stihnout za pouhých šest let.“
„A jak?“ zeptal se překvapený Mat, tedy byl by překvapený, kdyby nebyl vulkánec.
„Když poletíme hyperrychlostí 25 986,“ pronesl hrdě Pat.
Tuto poznámku Šotek blahosklonně opomenul komentovat, měl důležitější věci na projednávání: „Takže ony senzory, které tvrdí, že jsme zničeni a mrtví teď říkají, že jsme opravdu móc daleko od Federace.“
Augustus, který neopomněl, že by se měl ukazovat v co nejlepším světe, aby se stal stálým prvním důstojníkem odpověděl: „Senzory už netvrdí, že jsme zničeni. Trosky naší lodi totiž zůstaly na druhé straně červí díry a to je daleko za dosahem našich senzorů. Teď počítač věří, že tu vůbec nejsme.“
„Aha, jen jedno my vrtá hlavou,“ oklepal se Pat z hluché ignorace jeho skvělého plánu „neztíží nám návrat domů hyperrychlostí 6 fakt, že nemáme warpjádro a tudíž pohon pro hypermotory?“
„Ano, v tom případě se naše cesta plným impulsem domů protáhne na přibližně 180 tisíciletí.“ vykalkuloval Augustus.
„Dobře tedy,“ zvedl se Šotek ze svého kapitánského křesla a nadechl se přibližně tak, jak se nadechuje Fidel Castro před svým projevem: „Nezapomínejme však, jsme posádka Hvězdné flotily, musíme se držet zásad, kterým nás učili na Akademii. My se vrátíme domů, budeme hledat všechny možné způsoby …“
„Pane,“ snažil se upoutat pozornost Pat u kormidla
„Nepřerušuj mne, sakra. Způsoby, které nám pomohou navrátit se domů, nové typy dopravy, červí díry …“
„No právě, pane.“ zkusil to znovu Pat
„Mlčte, teď mluvím já. A já věřím, že pokud budeme táhnout za jeden provaz, tak se dozajista dostaneme zpátky … kam odcházíte?“
„Končí nám směna, ale nebojte ze chvíli přijde další turnus a tomu to dopovíte,“ oznámil Abak, ještě než se zavřely dveře turbovýtahu.

Pata ještě chvíli trápila myšlenka, že měl být při sdělování údajů kapitánovi o něco důraznější a bez okolků mu oznámit, že by se mohli vrátit zpět druhým koncem černé díry. Ale pustil ho snad ke slovu? A teď už to téma nemělo cenu otevírat, když ta díra zmizela. A bez toho, kdyby se vrátili, dost možná by narazili do trosek té lodi, co tam vybouchla. Do svých trosek. Možná by tam i našli jeho tělo plovoucí vesmírem. A o to věru nestál. Bylo dobré, že mlčel.
Tyhle myšlenky ho však brzy opustili, hned jak se vrátil do kajuty ke své Lili.

Konec první epizody, příště se těšte na borgy!

---