Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBásnickočajovnově o prožívání času, krásy, bolesti, o mně a o Tobě
Autor
Milly
Mám pocit, že jsi jenom jedna ze zastávek na mé cestě- jak jsem kdesi četla a moc se mi ta věta líbila...
Nevím, proč se mám cítit provinile.
Provinile za to, že ... nechci žádné znamení - určitě se jednou rozejdeme.
Na rozcestí si dáme sbohem a mně stačí poznamenání mysli a citů-
i to bolí.
Nač si připomínat minulost při každém pohledu na sebe?
Stačí, že ji nosím uvnitř- a když se občas její trny dostanou skrz hebkou vatu přítomnosti, stále umí pořádně popíchat.
Novou a zřetelnější- delší trny- k čemu?
K hloubějšímu zabodnutí do masa?
Ne, díky, mám pocit, že se najde i jiný způsob, jak hrany nabrousit...
Toužila jsem po Tvé přítomnosti- tak moc, že jsem kvůli tomu odešla dřív z básnického čajového večera.
A teď- mně to bolí... a přichází myšlenky- chci být skutečně s Tebou?
Víš, při písních a slovech cítím trnutí, lámání, bolest...
A ještě větší, když dozní poslední tóny a jen v mých uších zůstává jejich ozvěna..
To už je vážně konec? S hlavou plnou útěků do přírody, dobrodružného toulání- zpět do všednosti?!?!?
Jak ten přechod je pro mě krutě náhlý- že mám i básnické myšlení znovu- hurá, nové utrpení, zas můžu psát!?!?!
Proč ztrácím čas tak nečinně- a snad i sTebou?
Až Tě teď uvidím, asi Tě zas nebudu chtít pustit.
Doufám, že mě znechucení přejde.
Člověk je přeci jen strašně pohodlný.