Pohled z okna

 Je sobota ráno a já se probouzím do letního dne, jenž slibuje krásné slunečné počasí již po prvním vyhlédnutí z okna mého pokoje, který je situovaný na východ, a proto se jednotlivé paprsky vpíjejí do mých oken a tahají mě ven z vyhřáté postele.

             Otevírám balkónové dveře a nechávám se unášet krásou a nedotknutelností přírody, jejíž obraz  se mi právě naskytl. První ptáčkové již slavnostně cvrlikají a vítají svými písněmi nově příchozí den. V dálce nad obzorem nad širými lány polí se právě probouzí slunce k životu a svou září  osvětluje každičký kousek sametově modrého nebe bez jediného mráčku. Když pohlédnu dolů, tráva a ostatní rostliny jsou ještě postříbřeny mlhou a krásně se třpytí.

             Jakmile se ohlédnu vlevo, vidím malý lesík, který roste jen kousíček za naším domem. Je to jen pár stromů, které jsou ještě zahaleny v mlžném oparu, ale dokonale vykreslují atmosféru toho, kam člověk nepronikne svými zásahy a kde příroda zůstává taková jaká má být. Je to nádherné místo k procházkám, kde jakoby zastavil se čas a lehce můžeme sklouznout k sladkému snění a přemýšlení. Úplně vzadu u největšího stromu, který je tu svědkem událostí již po několik a možná i stovky let, se blýskají kloboučky prvních sametově čokoládově hnědých hříbků, které jsem tam včera náhodně objevila.

             Vedle lesíku je pole, na kterém se každoročně sklízí úroda obilnin nebo kukuřice a jehož zlatá barva kontrastuje s modří nebe. Tento krásný pohled ve mně vyvolává hned několik krásných pocitů a přála bych každému, aby ho také mohl jednou spatřit. Kolem roste malá louka, n níž se skví mnoho lučních pestrobarevných kvítků, které dodávají krajině na veselosti. První včely se již snaží pilně opylovat tyto květy a přitom lehounce poletují sem a tam a přidávají se k nim i bělásci a ostatní létající hmyz. I život v trávě se probouzí a různí brouci zkoumavě probádávají terén a k mému oknu doletělo jedno slunéčko sedmitečné, jež jsem nechala chvíli lézt po mé ruce a později pustila zpět na svobodu.

               Pohled mi padne na celou vesnici, na kterou mám krásný výhled, protože bydlím úplně na jednom jejím konci. Tři kostely se vznešeně tyčí do nebes a dávají na odiv svoji dominantnost. První automobily vyjíždějí ze svých domů do ulic a probouzejí veškerý život. Je konec příjemného rozjímání. Je čas na to, posunout se o kousek dál a nestrávit celý den tichým pozorováním okolí, i když je tak nádherné.