Putování

Bloudím tímto světem

jak vlčice pustou plání.

Již dávno nejsem vlčetem.

Když vtom, znenadání

já na kratičký okamžik

spatřila šedého vlka.

Luně jsem vzdala dík,

již nezamhouřila oka.

Tak putuji stále dál,

klid nenalézám.

Mé zraky hledí zpátky tam,

kde vlk krajinou se bral.

Zpátky jsem se vrátila,

nalezla poklad vysněný.

Opodál něj jsem stanula,

zda-li sen nezdá se mi.

Mám se k němu přiblížit?

Či čekat, až přijde sám?

Či dokonce putovat znovu dál?

Přeji si býti s ním,

po tom touží duše má.

On okouzlil mě tím,

jak se krásně umí smát.

Nevím, co dělat mám,

vždyť netuším, co on cítí.

Teď stojí tam sám -

už mne lapil do svých sítí.