..Zpověď lhářky..

zpověď jenž je určena pro toho, kdo ji nikdy nebude číst..

Vždy, když na dno padám,sama sebe zapřísahám,
že k němu se už nikdy nevrátím..
Prosíc bohy s tichou modlitbou na rtech
by se již nikdy, nikdy neozval..
Uzamikám vzpomínky a zahazuji klíč,
do té bezedné temnoty své duše..

Když pak topím se v bahně vlastních vin,
marně hledajíc světlo..
Tu cestu zpět na Zemi plnou radostí..
Objeví se, zas a znovu..
Jakoby cítil tu bolest v mém srdci..
Snažím se jej odehnat, však nedá se..
Stojí tu dál, se slzami v očích
a beze slov výčitek ruku podává mi..

Tak jako kdysi..
Tak jako nyní..

Jsme zase spolu, ano, ruku jeho přijala jsem,
stejně jako srdce jeho..
A on opět vše pro záchranu mou učiní,
z té nejčistší lásky, bezelstné..
Jak však říci mu mám, že ho nemiluji..
Přijdu na to, však ještě je čas,
vždyť stále klečím na kolenou, jsem stále tak slabá..

Kdesi uvnitř nenávidím se,za to pokrytectví..
Za tu bolest, jenž mu s úsměvem působím..
Za naději, která mu zahřívá srdce..
Věří, že jsme si souzeni..
A já jen čekám až budu stát zpříma na zemi,
až budu moci mu dáti sbohem..

Poslední polibek a slova, jenž jsou jako jed..

Sbohem, snad příště, můj milý..
Však víš, až zase nejhůř mi bude..
Pak jistě potkáme se..
Tak opatruj svou lásku ke mně..

Třeba přijde den, kdy Ti ji také budu moci dát,
nebo alespoň chvíle, kdy budu vážně myslet ta slůvka..

..Ráda Tě mám..

Snad alespoň to..

Tvá Kett

---