Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Vidím, že jsi překvapený. Taky sám sebe překvapuju. Normálně bych nepil, ne tolik, ale tenhle důvod chce asi pořádně vypláchnout. Hej, slečno, ještě dvě pivka a rum. Myslím, že tohle se čas od času stává většině kluků. Prostě jen tak někde sedíš, jdeš nebo tak, bavíš se s kámošem, posloucháš výkřiky ze sluchátek a občas omrkneš kolemjdoucí slečnu. Pak ale najednou si všimneš jedné, která jakoby září divným světlem. Září jí z očí, probleskuje mezi zuby a tepe pod kůží místo krve. V tu chvíli máš jen dvě možnosti. Buď na ni budeš nepokrytě zírat a bude ti jedno, že tě z toho světla bolí oči. Prostě ten okamžik budeš žít jen pro ni, paralyzován díky nějaké neobjevené sestřenici gravitace. No, a nebo sklopíš zrak a vypadneš co nejrychleji to půjde a budeš doufat, že sis stihl zachránit rozum. Já udělal to druhý, ale jak teď už asi víš, nebyl jsem dost rychlej. A tak tady sedím a piju a je mi z toho hloupě. Normálně jsem se na tu svou snažil zapomenout jak na cokoliv jiného a to víš, že v zapomínání věcí jsem opravdu profík. Prostě to ale nejde, dny a týdny sice odvály vzpomínky na barvu šatů a tisíc dalších detailů, ale vzpomínka na to světlo prostě ne a ne vyblednout. Můžeš si stokrát říkat, že to třeba byl jen západ slunce, nebo odraz nějaký lampy, světla z kdovíčeho, ale dobře víš, že tuhle lež už opravdu nevstřebáš. Nejhorších je prvních pár dnů. Třeba taky slepě zkusíš říznout se jen tak do zápěstí. Dřív to pomáhalo, víš. Ta bolest kdysi táhla tvoji pozornost od pochybných depresí zpátky do normálního světa. Teď ale ne. Stejně zas za chvíli začneš vymýšlet veršíky o barvě jejích očí a krev na ubruse ti bude úplně ukradená. A pak, po týdnu, se na sebe podíváš do zrcadla a když si uvědomíš, že o člověka jako ty by stejně nikdy nestála, tak jdeš do hospody a prostě piješ. Tomu se říká selhání sebevědomí. S trochou snahy vytáhneš i kamaráda, a aby řeč nestála, tak se ti po pár panácích přizná, že zažil něco podobnýho. To zboří tvoje poslední zoufalé naděje, že se ti to jen zdálo a pak už je ti jen pod psa. Jo, jít za ní, to je dobrej nápad, ale když jsem to zkusil, tak jsem na ni nemohl ani promluvit, jsem prostě najednou zapomněl, jak se to dělá a do toho to pitomý světlo. Prostě nahovno. Na dej si, mě už je z rumu dneska stejně blbě.
Písmák