Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mytologie Davoru - začátek a konec

11. 12. 2000
3
0
2181
Autor
Ageran

To je vše, co by jste určitě měli vědět o Davoru... Ale rozhodně to není vše...

Příběh o věčnosti… Dřív než vznikl čas, stal se tento příběh, Je to velmi dávno, ale kdo pochopí věčnost… Nicota se rozprostírá od konce k počátku, Nicota se táhne do všech směrů všeho. Věčná Nicota je vždy a všude a nemá konec ani počátek. Nicota je vše a vše je ničím… A v Nicotě je nekonečný prostor i čas. Čas je omezen Nicotou a Nicota není omezen ničím. Vstoupit do Nicoty znamená stát se vším a být vždy a všude. Z Nicoty vzešel prach, který nikdy nevznikl a nikdy nezanikne. Věčnost byla jeho dobou a nekonečno jeho domov. A prach naplnil Nicotu a Nicota zanikla… Nicota se stala Prostorem a prach zůstal vším. A všechno věčně plulo vesmírem, který byl vždy a vždy bude. A prach naplnil vesmír a prach byl všude. Vždy a všude… Pak se zrodil nový Čas a prach zmizel v jeho toku… Ve věčném toku Času, který byl věčný, ale až od svého počátku. A z Času se zrodil Svět, který bude trvat věčně, dokud nezanikne. Tehdy se Nicota vrátí a bude stejně věčná a nekonečná jako dřív… O Čase… Z prvotního Prachu, který zahubil Nicotu, se zrodil Čas, a Prach zmizel v jeho toku. Potom na sebe vzal podobu, podobu člověka, tvora, který měl teprve přijít, ale pro Čas není důležitá minulost, přítomnost nebo budoucnost. Pak se zahalil nekonečným Pláštěm, který zakryl vše a byl všude. Tím vytvořil kontinuitu času a započalo plynutí času tak, jak ho známe teď. Skončil chaos, který nastal po konci Nicoty, protože čas přinesl nový řád, a čas se začal měřit. A Čas měl moc nad vším. Tedy téměř nad vším… Prvotní Prach totiž přežil na okraji vesmíru a času, mimo hranice Pláště a přece na dosah. Ale ani samotný Čas nevěděl, kde přesně ho hledat. Ale co, měl na jeho nalezení celou věčnost. Sám ale měl nejlépe vědět, že věčnost je tak krátká… O Prachu… Prach vzešel z Nicoty a tím ji zahubil. Prach byl vším a pro Nic nebylo místo. Stvořil tak Vesmír a naplnil ho sám sebou. Byl vždy a byl všude. Vesmír byl ale neuspořádaný a zmatený. Vláda Prachu netrvala dlouho. Z prachu vzešel Čas a Prach zmizel v jeho toku. Tedy ne úplně. Byl vynesen proudem až na samotný okraj Pláště a okraj času. Prach byl jedinou zbraní proti Nicotě, ale nikdo, dokonce ani Čas, o něm nevěděl. A Prach trval na okraji času a Čas po něm nepátral. Tedy až do doby, než pocítil návrat Nicoty a konec Času. Jeho konec… O Nicotě… Nicota nikdy nevznikla. Prostě byla vždy a byla všude. Rozprostírala se od konce k počátku a odnikud nikam. Trvala pořád od bájného Počátku Ničeho v nekonečně vzdálené minulosti a měla trvat věčně do samotného bájného Konce Ničeho v nekonečně vzdálené budoucnosti. Ale z Nicoty vzešel prvotní Prach, který naplnil Nicotu a Nicota zanikla. Vznikl Vesmír, který měl trvat věčně, dokud se Nicota nevrátí, aby opět byla věčná a nekonečná. O Plášti Času… Když se zrodil Čas z Prachu, vzal na sebe podobu a vytvořil si trůn. A seděl na svém trůně a zahalil se Pláštěm, který se rozprostíral všude kolem trůnu a pak mizel z očí smrtelníků, aby pokryl celý Vesmír. Plášť vytvořil kontinuitu času a Plášť byl všude. Ten, kdo si ho oblékl, viděl vše a vyděl všechen čas – minulost, přítomnost i budoucnost. Čas se ale moc často do budoucnosti nedíval. Než se Nicota přiblížila… O Světě… Na úsvitu věků, když byl Čas ještě mladý, stvořil spoustu úžasných věcí, které neměly a nikdy nebudou mít na Světě obdoby. Mocné artefakty a zbraně, proti kterým je Thorrovo kladivo pouze dětská hračka, knihy obsahující historii budoucnosti, kouzla mocná jako byl on sám, ale i hudbu obrovské nádhery, které se nikdy žádná další nevyrovná. Také stvořil hvězdy a planety, komety a meteory a živly, aby naplnil Vesmír. Vrchol jeho tvorby však byl Svět. Nazval svůj Svět Davor a udělal ho krásnější než mi si dovedeme představit. Pokryl ho lesy a loukami, kopci a horami, řekami, jezery a oceány, pouštěmi a ledovci, rostlinami a živočichy nejrozličnějších druhů, a pak také tvory myslícími, jako třeba lidmi, elfy, trpaslíky, draky, ale i spoustou dalších. Mladý Svět byl krásný a divoký. Od té doby uplynulo spoustu času a mnohé se změnilo. Ale přiblížil se konec věčnosti a Svět měl zmizet v Nicotě. Historie mladého Světa je podrobněji popsána v Eposech o počátku Světa. Katedrála Času… Když Čas stvořil svůj trůn a Plášť, plul pomalu prostorem a tvořil. Když stvořil Svět a poznal, že je to ta nejkrásnější věc, kterou mohl udělat, rozhodl se na něm usadit. Na bájné skryté planině Izeyl stvořil Katedrálu Času, největší stavbu Starého i Nového Světa, sídlo hodné jeho velikosti a moci. Z obrovské zlaté kopule o průměru 10 kilometrů se do deseti stran rozbíhalo deset lodí, každá dlouhá dalších 10 kilometrů, jeden kilometr široká a vysoká. Každá z nich byla zakončena Ebenovou branou zpevněnou diamanty, zlatem a platinou. Podél vnitřních stěn lodí byly tisíce podstavců a na nich byly zlaté, stříbrné nebo kamenné sochy slavných, kteří měli teprve přijít. Kopule byla zevnitř pomalována výjevy z budoucnosti, a uprostřed stál trůn Času. Vyvýšeno o 100 schodů bylo místo, ze kterého bylo vidět na všechna místa Vesmíru ve všech časech. Kolem trůnu na různých podstavcích byly Časovy výtvory z doby před stvořením Světa. A všude na podlaze ležel Plášť, aby mimo Katedrálu zmizel z očí smrtelníků a pokryl vše… O myslících tvorech… Čas stvořil tisíce a tisíce tvorů kteří létali, pluli nebo běhali. Ale jen několika desítkám daroval rozum nebo dokonce je naučil mluvit. Patřili mezi ně lidé, elfové, trpaslíci, obři, trollové, koně, delfíni, draci, orli, skřítci, víly, některé druhy psů a koček, medvědi, havrani, hadi a netopýři. Možná jsme některé zapomněl, ale mnohé druhy již vyhynuli nebo zmizeli v toku času. V Mladém Světě byli myslící tvorové moudří a mnozí z nich si svými činy vysloužili nesmrtelnost. Vzájemně žili v míru a pomáhali si. Potom ale na svět vstoupila magie a Zlo. O jeho původu nikdo nic nevěděl, teprve později se ukázalo, že zlo je odrazem Nicoty ve vesmíru. A Zlo sílilo, až došlo k prvnímu zabíjení mezi myslícími tvory a nastal neklid. A Nicota sílila, protože Nicota byla zlo… Historie a budoucnost Na samotném počátku všeho v nekonečně vzdálené minulosti nastal Počátek Ničeho. Nicota se objevila a byla všude a vždy. Měla trvat věčně, ale z Nicoty vzešel Prach, který ji zahubil. Nastal věk Prachu. Pak se zrodil Čas z Prachu a Prach na dlouhou dobu zmizel. Čas stvořil svůj Plášť a nastal Věk Času. Pak Čas stvořil Svět a nastaly Věky světa. Doba klidu, doba neklidu, a pak se Nicota zjevila… Nastalo dlouhé období pátrání po Prachu a jeho konečné nalezení. Pak přišlo První odvrácení Nicoty, po něm dlouhý věk pohybu, pak Druhé odvrácení Nicoty, věk změn, Poslední odvrácení, krátké období Věku před koncem. Pak se Nicota vrátila a Čas zahynul v Nicotě… Nastane Další období Nicoty, které skončí bájným Koncem všech Věků… Pak nebude nic… O konci Světa a návratu Nicoty… Podle předpovědí nejmoudřejších kněží Času a Času samotného dojde v historii budoucnosti ke trojímu odvrácení Nicoty. Na Poslední odvrácení ale nezbude dostatek Prachu a tak bude Nicota jen zpomalena. Pak Nicota pohltí úplně vše a Čas sám též zmizí v Nicotě. A tato Nicota bude trvat věčně, dokud nezanikne v samotném bájném Konci všech Věků. Pak nebude nic… Ne Nicota, prostě vůbec nic, nicotnější než Nicota, nepředstavitelné a nepochopitelné nic…
Chlastáč
13. 06. 2001
Dát tip
K tomu Tórovu kladivu: Řekl bych, že by bylo nejlepší tam žádný konkrétní artefakt nejmenovat. Události, které popisuje tento mýtus, jsou nejasné, záhadné, ale hlavně by v tom všem měla být i jakási neurčitost. Člověk si pod těmi událostmi může představit strašně hodně věcí, a v tom je kouzlo mýtů. A i ona formulace: „proti nimž je Thorrovo kladivo pouhá hračka“ se mi zdá poněkud nevhodná, neboť se mi při ní vybaví násilnické hospodské řeči typu „Tak kolik je vás tu chlapů do pol kila“. Buď bych tam onu větu s Tórovým kladivem úplně vynechal, anebo bych to formuloval např. takto: „Artefakty a zbraně, kterým se nemohl vyrovnat ani jeden z výtvorů pozdějších věků, ...“ K tomu, že tak, jak je to zde popsáno, se i skutečně stalo: Vím, že kdysi jsem také tvořil všechno tak, že to prostě platí. Nedokázal jsem si představit, že by věci, co jsem vymyslel, mohly být nepravdivé. A podobný přístup jsem měl i k životu. Všechno jsem dělal opravdově a o všem jsem byl přesvědčen, že je to správné. Jenže život šel dál a já se změnil – prostě zažil jsem a dozvěděl jsem se spoustu skutečností, které mi onen dřívější pohled zbortily. A teď už si nejsem jist ničím tak, jak jsem si byl jist dříve. I ve tvorbě to beru spíš tak, že to, co vymyslím, není nic pevného, ale že jednou mohu přijít na něco, co mi nynější pohled vyvrátí. Spíše než abych světy vymýšlel, je objevuji a přitom se mohu i mýlit. Aspoň takový mám z toho pocit.

Ageran
13. 06. 2001
Dát tip
K Tórovu kladivu doufám už naposledy... Toto je vývojová verze a jak už jsem napsal, až ji budu upravovat, o Kladivu už se raději nezmíním... :-) Co se týcče dětské hračky, tu také vynechám... Samozřejmě, jak jsem napsal, je to vývojová verze a může se změnit (i když je to velmi nepravděpodobné), ale v mojí hlavě Davor takto skutečně vznikl... Ostatní pohledy samozřejmě mohou být odlišné, ale já chci, aby to takto bylo... Mohu se mýlit, ale pak se je celé moje dílo omyl... Já to beru takhle...

Ageran
04. 06. 2001
Dát tip
Hmm... Asi bych měl pod tíhou argumentů odstranit ze svého díla zmínku o Tórově kladivu, ale neudělám to... Je to možná zavádějící a nevhodné, ale momentálně mě nanapadá žádný jiný dostatečně vhodný příklad a proto dokud nevymyslím něco lepšího, nebudu nic měnit... Možná jsem se špatně vyjádřil ohledně toho nejmocnějšího, ale jak už jsem řekl, nic lepšího mě nanapadá... Simi na Tórovo kladivo bych si vzpoměl i bez tebe, ale díky tobě to bylo snazší... :-) Až někdy budu tuto lpasáž přepracovávat, určitě si na vaše připomínky vzpomenu... :-)

Ageran
03. 06. 2001
Dát tip
Chlastáči, jsem rád, že jsi se k tomuto mému dílu vyjádřil... Rovnou půjdu k tvým připomínkám... Bezpochyby máš pravdu v tom, že názory na vznik světa se mohou lišit kultura od kultury nebo člověk od člověka... Tato verze je ovšem ta původní... Je to jako to, že náš vesmír vznikl velkým třeskem, ale stále se najdou lidé, kteří věří, že svět stvořil Bůh... I na Davoru existují lidé, kteří si myslí, že svět vznikl jinak, ale tak, jak je to napsáno tady, Davor doopravdy vznikl... Tak to prsotě je... Co se týče jednotek SI, je dobře, že jsi to připomenul... Ale já to beru takhle: Když bych použil třeba míli, dalo by se namítnout to samé, je to naše jednotka, co dělá ve vymyšleném světě... Ale kdybych použil svoji jednotku, musel bych ji vysvětlovat... Tak jsem použil kilometr... A každý ví, na čem je... Možná v budoucnosti s tím něco udělám, ale zatím je to tak dobrý... :-) S tvojí připomínkou k názvu souhlasím... A poslední připomínka k Thorrovu kladivu... Jak jsem napsal, věci, které nebudou mít obdoby... Artefakty nedozírné síly... A jaká je nejznámější zbraň? Řekl bych Thorrovo kladivo... Tak k čemu přirovnat zbraně než k nejmocnější zbrani v naší (lidské mytologii)... Zatím...

ehh...momík...tak za prvé, kladivo Mjollni možná je mocná zbraň,ale rozhodně není nejmocnější "našeho" světa, to je naprostá blbost...to je jako kdyby jsi řekl,že Austrálie neexistuje jenom proto, že jsi tam nikdy nebyl a neviděl ji na vlastní oči.Tórovo (držme se českého přepisu obecného Thor,čteno Tór,ne místních výslovností a modulací,jako Thorr,Thar,Donar,Donner atd.) kladivo je pouhopouhý nástroj síly a bez Ása Tóra by bylo pouhým kladivem,jistě, s mocným ničivým efektem a nedozírnou silou,přesto "jen" kladivem...Avšak v rukou Tóra je nástrojem blesků, předmětem života a smrti a symbolem bouře.Je to zbraň starogermánské mytologie,nikoliv "naší" slovanské,i když ja osobně tvrdím trochu něco jiného.Myslím,že kdyby jsi se zeptal někoho v USA co je nejmocnější zbraň na světě,pravděpodobně ti odpovi,že jaderná bomba...a asi bude mít pravdu...troufám si tvrdit,že nebýt mého přehnaného "germánského" vlivu na Tebe, nebyl by sis na Tórovo kladivo vzpomněl...ale je též možné,že ano...to nechám ve hvězdách :) Považoval jsem za nutnost se ohradit :) Použít tento artefakt je možná trochu neobratné a zavádějící...

sakra...avi

Chlastáč
02. 06. 2001
Dát tip
Tak z tohoto mi jde trochu hlava kolem, ale to je asi účelem tohoto díla. Jak se zde spousta věcí pořád vrací, tak to ve mně vyvolává zvláštní pocity (asi jako kdybych se houpal na houpačce). Ale jinak je to zajímavý mýtus. Je v tom nepochopitelné zrození, úžasný vzestup, doba mládí a ideálů, i konečný pád a absurdní konec. Je v tom zkrátka něco, co může člověk občas pocítit na vlastní kůži. Chtěl bych zde ovšem upozornit na jednu věc, která se týká tvorby světa. Když jsem já začínal s tvorbou, tak jsem rovněž vymýšlel (a stále vymýšlím) podobné mýty a dříve jsem to vždy bral tak, že to, co jsem vymyslel, pro onen svět stoprocentně platí a jinak to být nemůže. Nyní se ovšem domnívám, že je pravdivější, když na nějakou danou skutečnost onoho světa existuje v mé mysli více názorů, které do sebe nemusí úplně zapadat. Co o tom, míníš, Agerane? Na konec několik malých postřehů: V popise Katedrály Času je pro jednotku délky užit kilometr, což mi tam přijde jak pěst na oko. Předpokládám, že toto dílo pochází z pradávných dob, kdy se používali jiné jednotky než SI. Za další se mi příliš nelíbí název, hlavně to slovo mytologie. Toto dílo představuje jeden z mýtů. Pod pojmem mytologie si představím vědní disciplínu, která mýty zkoumá. Myslím, že lepší název by byl například: Davor – začátek a konec. V odstavci o Katedrále času zmiňuješ Thorovo kladivo. Jak se tam dostalo? Jmenování této zbraně mi zde nepřijde příliš vhodné. Beru to tak, že svitek o vzniku a zániku Davoru je uložen v některé ze svatyň této země. Thor patří mezi božstva germánských kmenů. Je i bohem obyvatelů Davoru? Z toho, co jsem četl, se mi zdá, že ne.

zajímavý názor...

Agi...uffff...fakt dobry,zvlastni svet a ja TIPuju... :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru