Samota

Když v hlavě dlí jen prázdnota
a bolest tvé srdce dusí,
každým okamžikem rozdrtit ho musí!
Tak taková je samota.

Když duše smutkem znavená,
bezcílně, zmateně světem bloudí,
jen malé pohlazení na okolí loudí.
Samota tohle znamená.

Když je život z poloviny pryč
a jediné co máš jsou vzpomínky,
ze kterých vidíš, jak jsi malinký.
Tak co ti zbývá? Na samotu křič.

Tvá minulost pomalu v hloubce mizí,
mezi dneškem a jí, postavil sis plot.
Vždyť ze vzpomínek žije jen idiot!
Možná jím jsi, ale počkej, až nadobro zmizí.
Pak zbyde ti jen samota.

Teď ploty zbourej, hledej smíření.
S kým se chceš smířit? Začneš od nebe?
Nenávidíš někoho víc než sám sebe?
Ne. V tobě je to zlo. K zbláznění.

Nemáš se rád, myslíš že jsi vinný.
Tak hledáš lásku, ta je prý nejmocnější.
Je to tvé přání nejvroucnější.
Chceš rozdělit své srdce na tři poloviny.