Poslední kapka

Noc temná, z dálky hlas,
promlouvá k mne zas a zas.
Tichým šeptem napovídá,
že svůj život neuhlídám.
Malebnou vsí zazněl křik,
za zbraň svou vzdávám dík.
Hrotem vpřed mířím,
tmou pomalu se plížím.
Další krátký krok,
nic, jsem snad cvok.
Další krok a další,
nikdo není v zahradě naší.
Vracím se tiše do domu zpět,
oči mohu do tmy si vycivět.
Noha narazila na překážku,
za mnou něco jest.
Opatrně zvedám svou podrážku,
za mnou ticho jest.
Rána ze tmy zasáhla mne,
vůbec nic tam nevídím,
snad jen pořád tvrdě spím.
Rána druhá našla cíl,
do tmy tělo své jsem zabořil.
Drcené žebra z hrudi ční,
bylo příliž naivní,
myslet si, že sním jen,
teď, když jsem byl odhozen.
Plíce protrhlé snad jsou,
obličej zkroucený grimasou.
Nikde ani kapka krve,
jak jsem doufal prve,
vykrvácet snadné by bylo,
tak pojď si pro mne, magická sílo!
Nikde nic,
ticho, tma.
Nikdy víc,
mne tohle nepotká.
Nyní už nejsem ve své kůži,
měl bych si to řádně užít.
Poslední kapka života
z mého těla vytéká.
Konec, vše skončilo již,
konec života - stále bliž.
Poslední kapka..
a je konec...