Cesta po skleněném moři

Mrkvé kořeny

I.zpěv
Kam míříš?
Moře je skrýš, skleněný oceán
tiše si zpívá, že kdo se skrývá hlubinám uhoří.
Dech dýchat bolí,
vlny se tříští,
oceán zvolí,
kdo bude příští,
kdo nechá se zhluboka až do dna pít!

Kam míříš?
O moři sníš, skleněný oceán
se ti vysmává a to se stává hlubinám, že hoří
Moře se vzpíná,
vlný se tříští,
oceán zpívá,
kdo bude příští,
když zůstal jsi na moři docela sám!

A břeh je samý steh,
sténá v bolestech
břeh v mých snech,
když vyrazíš,
na vodní říš,
dýcháš střepů tříšť
vzdaluje se břeh
zraněný břeh
v čtyřech zdech
zraněný...

Kam míříš?
Jsi břehu blíž, skleněný oceán
s větrem se sváří, střepy v tvé tváři se zaboří
Hlouběji míříš
vody se víří
sám vlny tříštíš
sám vlnou příští
oceán zpívá, že nechce být sám!

II.zpěv
Moře dnes od rána hýří náladou
rybáři tahají sítě s návnadou
tajfuny a hřmění čela jim promění
v hluboké krátery do duše vpije se sůl.
Bouřka je vůl.

Rybáři cucají bonbóny z mentolu
po práci v hospodě bouchají do stolu
moře nás odnese, pijme a bavme se,
jediným ostrovem na světe je tenhle stůl
Moře je vůl.

Nebe se koupe ve vlnách
loďka se houpe jen nemít strach
a z hvězdných drah
popel se loupe
ryby to nebere loďka se houpe.

Moře se rozpíná od pláže ku pláži.
Slaná krev rybářům do spánků naráží.
Spánek jej dostihl, sotva že boty si zul,
bloudí rybář pokojem v noci
spánek je vůl.

Ospalí zpocení, rány se zacelí,
choulí se rybáři k ženám svým v posteli,
ženo má daleko na moři dneska jsem plul,
ale nikdo tě neslyší chlape,
láska je vůl.

Kam míříš?
Moře je skrýš!
Mlčíš!
Odrážíš!

---