Zaposlední

Mrkvé kořeny

Rozmazané květiny po oknech zmrazené ryté zvenku
víno je spasitel ovíní se tmy a plní po okraje vinnou sklenku
kočičí nosy nenosené, sny se samy sní, jsou v samoty
uzavřené spálené květiny nahradí se sny a potají si šeptají:

To sluníčko dneska ale studí, maminko!
(jenom hvězdy hasí tmu, hašený sníh pálí do dlaní)
A noc za nocí všechny skleněné, malinko!
(světlostřepy visí nad kraji, nad celou velkou a bílou plání)

Leknínové ulice jsou plné květů, koně moje jdou, koně moje jdou,
světlostřepy v kraji padají, do smyků cest, kde mě nenajdou,
lidské nosy nenosené si sami snídají jsou v samoty uvržené
spálené vteřiny nahradí se sny a potají si šeptají:

To sluníčko...

A zem: je pokrytá sněhem
a kopyta koní, vrývají se do ní.
A snem: je teplo lidských stěn
jsou tváře pod sněhem
a padá...

sníh z mých lidských dní.

---