Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
24. 12. 2000
3
0
3317
Autor
Sandra
Pojď, líbej mě
a nepřestávej
Chci tě mít u sebe,
nadlouho, napořád.
Sníh a mráz
neuhasí
ten oheň,
co je v nás.
Říkej mi
Popelko,
moje malá,
neodcházej
ještě je čas.
Líbej mě
na ústa
nedočkavá
něžně
a jemně
tak jak
když padá sníh
Jsem tvoje
vločka sněhová
svou něhu
skrývám
v závějích.
Neboj se,
neroztaji,
pohádka nekončí,
skleněný
střevíček
v dlani máš,
jen s ním
mě najdeš,
když budeš chtít.
Pomalu
padá sníh.
Tajemství
je skryto v oříškách.
pročetla jsem i kritiky a za sebe jen řeknu, že mi přijde jemná, nenásilná a neotřepaná tvým podáním..není tam nic, co by přebývalo, ačkoli se tomu téma samo nabízí..pro mě je to na tip:-)
Podle mě je to dobře pojatý a ty rozpory(viz.nepochopitelné) jsou krásný. Piš dál.
Jo a ještě k tomu, že se vám nezdá rozpor neuhasitelný oheň x neboj se, neroztaji - to bylo myšlený něco jako že s jarem nezmizím .... stačí se jen dívat na věc z různých pohledů ...
Pochopils, Popelka mi kdysi někdo říkal no a líbání s tím logicky souviselo
Konečně někdo, kdo nerozebírá, že něha v závějích je studenej čumák, skleněný střevíček v zimě šílenost a další verše nebere doslova, což u podobných básniček dost dobře nejde.
Dík.
Předchozí kritiky jsem nečetl, takže nevím, kdo to takhle rozebíral, nebo jestli vůbec, ale máš pravdu. Kdo chce číst tyhle básně, nesmí je brát doslova...já si z toho beru vždy jen to nejlepší:o)
pohádka "O Popelce" se ti asi hodně líbí, že?:o)
A taky líbání, jak to tak sleduji;o)
Víte co lidi! Ta básnička je dílo okamžiku, vyjádření určitýho citu, prostě je to moje vyznání. Nejsou to nějaký vymyšlený verše, všechno je to prožitý. I ta Popelka má svůj význam, kterej nemůže chápat nikdo jinej než já. kdybyste znali souvislosti, mluvili byste jinak.
PeerGynte : taky jsi řekl, že jsem úchylák, ale když si vzpomeneš, nebylo to jenom tohle, tak nějak jsi se rozepisoval i o jiných věcech, ale to nebudu rozebírat, vím, že jsi reagoval v afektovaném zatemnění mysli, takže jsem se neurazil, naopak zasmál. Doufám, že už dobrý.
clovrdik: Já jenom řek, že jsi úchylák :-) Promiň, nasral jsi mě tenkrát.
_JiKo_: Takže konkrétně - první 4 verše mi připadají velmi zdažilé a připoutaly k básni mou pozornost. Odkazy na notoricky známé téma mě neodrazují, naopak by mi vadilo, kdyby kvůli nim měla být Popelka připomenuta i v názvu.
Cavalera: Některé poznámky mi připadají poněkud hnidopišské, ovšem rozpor vytknutý v předposledním odstavci je skutečně kritizován právem.
Než napíšu kritiku, věz, že následující slova se budou týkat pouze Tvého díla a nikoliv tvé osoby a Tvé lásky, tak to prosím neber osobně.
V básni jsou na několika místech použity atributy pohádky Popelka a to tak, že až moc. Jelikož se báseň nejmenuje Popelka ( v tom případě by to šlo pochopit ), působí to velmi lacině.
Nejbrutálněji působí první čtyři řádky, to je textík jak od spolku teplých bratří LUNETIC a z toho se mi vždy poněkud zvedá kufr.
Chci říct, že báseň se mi z uvedených důvodů nelíbí, ale ještě jednou zdůrazňuji, kritika se týká jenom té básně a nikoliv Tebe. Zdůraznil jsem to radši dvakrát, poněvadž již jednou jsem někomu zkritizoval sladkobolnou báseň, autor to vzal osobně a psal mi pak takový nechutnosti takovými výrazy, že i já, básník undergroundu, bych měl asi zábrany to někam napsat ( viď, PeerGynte, ty duše romantická !? )
Já si dovolím hluboce s clovrdikem nesouhlasit a Sandřinu báseň naopak pochválit a oTIPovat. Byl bych šťasten, kdyby i mně někdo napsal takhle vášnivé vyznání.
Albíku všimni si že človrdík komentuje pouze formu .. tagže s čím přesně nesouhlasíš?
Mě na podobná vyzvání zrovna neužije, ale to už je věc názoru. Báseň je pro mě logickou hříčkou nelogiky:-)
něžně
a jemně
tak jak
když padá sníh
... no dobře, jen si nesmím vzpomenout na to když je minus deset a zledovatělé vločky hnané větrem naráží na zmrzlé tváře .. brrrr
.. skrývat něhu v závějích? .. to mi připomíná studenej čumák, jehož milostný slovník se omezil na: "nedotýkej se mě, nech toho, ne já nechci, dej tu ruku pryč ..."
Zprvu tu byla naděje, že jednou roztaješ a budeš skutečně něžnou bytůskou, ale jak sama píšeš .. neroztaješ .. tak já radši valím o dům dál.
Skleněný střevíček? V zimě? V závějích? No holka, začal bych si už shánět odbornou literaturu zabývající se omrzlinama.
Oříšky, držím palce, já se jich už něco nalouskal, ale to co jsem v některých našel, ale jo, svým způsobem to tajemství bylo.
A závěrem jeden rozpor: Zprvu máte v sobě neuhasitelný oheň, ovšem postupně je z Tebe zimní královna. Je to potom ještě vyznání? Nebo zklamání? A vynadání?
Přehlédnu-li tyto drobné nesrovnalosti, je to vcelku hezký a příjemný vyznání, (škoda, že né pro mě:-), ale na TIP to asi není. A tak jak člobrda i a já připomínám, že je to pohled na báseň nikoli na Tebe.