Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePábení
Autor
mladěj
3. Kostky nejsou vrženy
Napiš mi zpaměti sloučeniny mýho těla,
dám Ti víno, tužku, papír a
trochu své prý modré krve,
taks to přece včera chtěla…
Zmaluj mý srdce,
duši básníka,
tuláka noci,
anděla kurev
a přes den kritika
nejen Tvých slov,
hrotu ženství
a dej si pohov…,
mluv se mnou,
kašlu ti na nedělní úklid a
Tvé věčné těhotenství.
Mluv se mnou, hádej se
a hlaď mě jako hříšný dítě.
Freud ve mně pak sežere tě…
Divný muž je ten čas,
courá po mým svědomí
a nesnáší Tě,
ale za dvě hodiny
touží po Tvé dávce a vždy znovu
chce Tě.
Jsi má židle za stolem,
páteční světlo svícnu
ze židovské rodiny.
11. Konstanty
Noc se ještě chvíli líně, a už ne zcela černě, převaluje
a den vstává až za hodinu,
v oparu nezvané rychlokvašné periferie Prahy
velkosklad šedavě barevného betonu
znaveně sípe chuchvalcové mlžno
listopadem,
šeptá neurčitě rachtající, do štěrku a písku, těžká zabalená slova,
vlezavě chraptí
jak cementová pára
upředená z grogu a prvního chrchle cigarety zrána,
hopsají tu připitomělí zajíci a pomatené koroptvičky,
vaří se první, ta nejlevnější, mezi zuby vlezle vrzající káva,
plán se musí plnit,
zákazník zatím slastně spí,
dělnická sláva
zalézá pozvolna za nehty,
rumové špony se krvavě zadírají pod kůži,
den za dnem,
jeden jako druhý,
Rozvody, dluhy,
prázdnej lahváč ve vaťáku,
chléb a hry,
křídla jsou slepena v láku,
proč něco měnit,
není chuť na sny.
15. AŽ / nepochvalné polaskání /
ďábel s přivřenýma očima
jedním pohybem strhne podvazkový pás
a potrhanými punčochami fialových odstínů
čertovsky ovine Karlův most
do pružných lamel antisplínu
Až
potom chvatně upne
opilecký třas
do brokátem a krví vyzdobené svěrací kazajky
podivně drnčících kolejí
cizích jazyků,
Až
bude nemračno,
ale ani jas
a přivandrovalci lačně oklovou osrdí
a medovinu stehen
našich žen
/ jen jednou, pro zábavu, jak mají ve zvyku /
a vnoří rozeklané jazýčky
do naší krajiny
/ za našimi nehybnými zády /
a budou křičet:
Co Vám je!
vždyť přece smrt nebolí
a záhy
Až
postaví přenádherně
hnusný hospody,
jen z čirého skla a kovu,
pivnice s umělým akváriem
a plastovými nohami u stolu,
hned vedle zbytku českého slaměného stohu,
s výhledem do zohyzděné krajiny
a torzem barokního kostela,
co nedohlédne k nebi,
natož k Bohu
Až
zapomenem dětem vyprávět pohádky
a český Honza bude jíst hambáče
a nebude to Honza,
ale Ian nebo Johny,
/ muži teskní
a chlap, ten prý nepláče…/
Tak tehdy
se s e j d e m e,
potají a při svitu louče
v zednářském podzemí,
/ možná pod pumpou,
možná pod bankou nebo
pod sklepením mekáče…/
dáme nohu přes nohu,
bradu pod hlavu,
srdce do dlaně
a přečteme si konečně tichým hlasem
ty t o t á l n ě
zmagazínovaný
básně…
16. Čekání na tramvaj
Poklekni
a pochovej rozněžněle mé já,
/ ne až k rakvi /
jen k té hudbě,
co je tady všude a v tichu,
v largu zní teď
a pro nás taky jednou bude
bílo-černě kolem…
Rozedni se
a rozsedni
pak vetni odpustek do libida,
trnový kříž do sebe
a falusy odšpuntuj do nebe,
/ andělé odlétli na panáka /
a přihlouple veselé písně
rachtají zase
na němoblikných bulvárech.
Popolehni
Přiklekni
Stůj
a křič,
pomalu a honem,
mluv a zase mlč
a moc se v metru nesměj,
budeš mě mít ještě trochu na rtech…
Tak se měj!…
má daňová poradkyně s kostnatými obroučkami,
co jen někdy lže
/někdy více a jindy po částech/
kurátorko z Paříže,
pod srdcem máš Knihu knih
a v kuchyni
voní česnek,…
dneska se na všechno vykašli,
koupíme si jablečňák a ke stánku chvatu
připevníme cedulku:
Dnes asi zavíráme!
jo a moc se v metru nechechtej,
v podzemí by mohl vypuknout totální sexuální zmatek…
17. Ženitba / vyznání nejen Ortenovi /
Ivanko, Ivano…
Okroužkován,
ocejchován
/ na čele vypálené znamení Kaina /
učinil jsem
nejistě jistý krok
a vstoupil do neznámého známa.
Už jsem tu jednou byl.
/ Ty podvakrát /
a tak v srdci bezbranného šarlatána
nastal plusplusový zkrat…
Ivano, Ivanko
/ tys skvostná kurtizána /
já modročerný Abé
a zažíváme slastně i nahořklá
rána.
Vůně mandlí,
tak mnohoznačně nepopsána,
zůstává tak
navždy veřejná
a i tak,
má ženo,
navždy skvostně utajena.
Tetelí se dým
Sedím si jen tak opřen o futro
na balkonu čtvrtého patra bohnického panelákovna
a líně vyfukuju kouř,…
Trochu nahoru
a vlevo
a šikmo vpravo
a taky maličko směrem dolů
na bývalá blata a močál.
Dnes se tam tetelí Hrad a taky Praha…
Plná prokletí.
/ zrovna poklekla k tajné rozkoši /,
plná zmaru a obscesí,
žádostivá lásky a nejednoznačností políbení.
Troufalá v krutosti,
vyhraněná
a přesto bez pokynu ke smrti…
Je naše a nikoho,
všech časů milenek,
tak nevěrně svá…
S každým stoletím má někoho…
Sedím a naslouchám jejímu šumu,
trochu to v něm duní,
kdesi je slyšet křik,
je jiná a přesto stejná,
/ co je mi do toho /
Hodně!
Pojednou kvílí a šeptá zároveň…,
kouřím vajgla zapomnění.
Neměň se lásko,
nebuď mě
a nechovej se dokonale…
Neměň barok za plastiku
umělého okvětí…
Prosím tě, lásko
Nenuď mě…
Nebo budem prokleti…