Lidu zdejších vod a sad

V kamnech máme hnízdo

jsem pravověrně na měkko

i jejich zpěv je melodií

odjezdový šantán

letíme za hory a poli dělníku

v NDR se sejí lachtaní tresky

na EKG tou živočišnou moučkou

trabantů a slévárenských komplexů

Karel Marx stadt

podplujeme La můůů manchmal

a odrazíme bójku fjordům cigaretu z úst

vytřeštěný pohled na tu krásu

panenské přírody

spolu jako za mlada

i Nil a Krokodýlů pláč

svačinu ze známek a dopisního papíru

šatičky, sukýnku, vichr

sníh

oh..

není všemu konec, tohle je začátek

ač básník střevo nenaplní jen

překrásnými obrazy a rámy

život je dělníků to svatostánek mravenců

na ty je třeba myslet především

před deštěm úplavice válek

smekám polopatě

dál

a ta poslední otázka?

neříkej

největší básník má dozajista chraplavý hlas

chróóó

pas

a tradá píseň do skal vytesávat drápky

miluji samotu

miluji dálky

a pomněnek?

 mám tý tvý ironie plný zuby

těch bude doufám z kvítků zalévaných

pod stan nezateče Vraní oko

empatie mozkového dna

ne rosu z krve pláči….

a to je dobře přátelé

to je dobře