Prší

To mě zase jednou navštívila sestra Melancholie a našla mě v sakra slabé chvíli

Dívám se na okno,

kde kapky stékají.

Je trochu smutno,

když po skle klouzají

a nakonec splynou.

 

Myslím na tebe

a jak jsme splývávali...

...z deště trochu zebe...

I my někdy plakávali.

 

Dívám se na tvář,

po níž kapky stékají,

za ní slabá svíce zář.

Slzy k zemi padají

a v koberci mizí.

 

Ne, ty mi nemůžeš být cizí!

 

Proplouvám svou černou vizí

a dávná můra se probouzí.

 

Dívám se na zem,

na niž kapky padají,

z těla mého stékají.

 

Krev má už nic netají.

---