Želvička

slyším zpěv a zvuky bubnů neznámé cosi buší do mého krunýře vzdávám pocit věčného klidu kolem mě víří rozpadlé atomy chaosu

Každý někoho někdy zraní, slzy jsou lékem ale ne řešením dotýkám se snu v kouři přání sním snad nebo si nalhávám. Že něco drobounkého odchází asi pláč. Tvé oči-korálky světla celá jsem zářila a do dálky se smála. Želvička, drobounká a malá, dřevěná hračka, které se nedotkneš, možná by o to sama stála a možná je to všechno lež.

---