Otázka intelektuála

   Málokteré slovíčko u nás tak nespravedlivě trpí, jako slovo „intelektuál“. A přitom za to vůbec nemůže – zčásti nesporně obsahuje kladný význam, jenže ten je stále více zatlačován smyslem pejorativním. A našinec potom neví, zdali, když někoho nazve intelektuálem, je to pochvala dotyčné hlavy otevřené, nebo pohrdání .

   Pokusil bych se tenhle uzel rozetnout: rozčleňme intelektuálstvo na dva druhy. Jedním budiž „příležitostný intelektuál“, druhým „intelektuál od kosti“.

   Ten první prostě má rád svůj rozum a občas ho používá. Ten druhý trpí zažranou představou, že by se společensky propadl až na dno, kdyby byť jen na vteřinku nevystupoval bytostně intelektuálně.

   Paradoxně se někdy oba druhy navenek projevují stejně, rozdílná je však motivace.                                                    Příležitostný intelektuál například sleduje Simpsony, protože je to hlína. Nebo je nesleduje, protože ho to neba. Intelektuál od kosti Simpsony sleduje, protože se v nich odráží prohnilost a kulturní stagnace západní společnosti, nebo je ze stejného důvodu odmítá.

   Příležitostný intelektuál používá přechodníky proto, že je to milé, zvláštní, nebo třeba proto, že nemusí používat složitá souvětí. Intelektuál od kosti proto, že je to intelektuální. Průšvih nastane, když je dotyčný používat neumí. Pak se tak trošku provalí, co je zač. Běžný člověk totiž přechodníky neužívá, neumí a netají se tím. Zoufalým případem je Daniel Landa. Jeho starší lapsus „tma všechno pohltí, soucitu nemaje“ bych mu ještě odpustil. Ale „hluboký, přemýšlivý text, jímž se přihlašuje k odkazu Karla Kryla“ na albu Neofolk ani omylem: „hledajíc protivníka, stavíme barikády...“

   Intelektuál od kosti se mimo jiné projevuje tím, že v debatě o televizních programech se zapojí jen odměřeným: „Já sleduju jenom čété dva. Dokumenty.“ Ovšem kdykoli je hotov kritizovat nejrůznější konkurenční pořady. Na to je jednoduchá zbraň – zeptejte se ho, zda daný pořad viděl. Pokud ano, nepřizná to a vy mu vynadejte, že kritizuje něco, co vůbec nezná.

   Na závěr ta slíbená intelektuální otázka. Položil ji jeden stoprocentní klasický intelektuál, nachomýtnuv se k debatě informatiků o káskádových stylech v HTML. Asi po dvaceti minutách  nechápání se pokusil zapojit: „A...víte, že Ovidius v úvodu k Proměnám porušuje metrum???“