O tom, jak potkali svého prvního Čecha

Poznali ho fakt na první pohled
podle batohu, chůze, kraťas, chlupatých lýtek
špíny za nehty, peněženky trousící desetníky
angličtiny, pitralonu
papírové cedule snad s nápisem Brixen
a palce s mozolem od autostopu.

Měl pár kapek keltské krve na košili
a v Chartres v kruhovém labyrintu katedrály
který po dvou set metrech jak nějakej divnej život
vyústí ve svém středu
neuměl podat kolemjdoucím ruku
a dojemně strašně nechtěli být jako on
jejich skoro nevlastní otec
a tak hráli na flétnu a kytaru
před západním vchodem do chrámu
pod sochama posledního soudu a chrliči
protože prý lidi mají rádi
když se hraje.

A tam jsme se poznali podle batohů
a vyprávěli nám o tom
jak už dnes potkali svého prvního Čecha.

Byl krásný srpnový den
a když se slunci začalo chtít spát,
tak jsem si tu smělou gotiku
nesměle vyfotografoval
od jedné benzínky
na okraji města.