Faster then fastfood

"Srnko srnečko, ležíš tu jako opuštěné srdíčko."
Mireček hladil zvíře po hlavě. "Kdo tě kousnul do krku?"
Zvadlé nohy se zaryly do hlíny. Bok byl špinavý a rána zanesená jehličím. Mireček klečel a svíral ubohou laň. Krev stydla na prstech. Srnce cukalo víčko. Z oka tekl hnis.
"Už moc nekrvácíš. Uzdravíš se. Dojdu ti pro pomoc. Vydržíš tu beze mě? Přijde doktor, zaváže ti krk a přijde myslivec a lehneš si do postýlky a dáme ti mlíčko a brzo se uzdravíš, srnko srnečko. Jednou mě popíchaly včely a taky jsem dlouho nemluvil a jenom ležel a těžko se mi dýchalo, ale maminka mě takhle držela na rukou a hladila po čele a uzdravil jsem se a ty se taky uzdravíš, že jo, srnečko, že se uzdravíš."
Mireček vstal. Tričko se mu lepilo na břicho. "Hned se vrátím." Běžel.
Upaloval zvedaje nohy vysoko nad pařezy. Očima hledal nejrychlejší cestu mezi stromy. Otřel si čelo a byl od krve. Podíval se na prsty a zaradoval se, že je jako indián. "Jsem indián," vyskočil a rozsekal se o nízkou větev. Ležel čelem k nebi a krvácel z čela a možná měl vypíchnuté oko. Postavil se na jednu nohu a druhou zkoumavě kroužil v kotníku. "To není dobré." Kulhal pár kroků a posadil se na zem. Složil hlavu do dlaní. "Jak ti teď dojdu pro pomoc?" Z hnízda pod pařezem vylétla včela a píchla ho do nosu. Mireček otýkal kolem naraženého oka, na kotníku a na nose. "Srnečko," zasténal, "doufám, že ještě žiješ." Pak našel dlouhý tlustý těžký klacek a vrátil se srnku umlátit dřív než mu dojdou síly. Na obláčku nad jeho hlavou seděl Bůh a naříkal.

---