Bezejmén

Jen jeden den

je jako sen .

Ten tajemný přede len,

ten,ten bezejmén.

 

Ptám se ho,vážně ptám!

Kudy teď,kudy kam.

Říkám mu jak sním o ptácích,

kteří létají v oblacích

a on stále jen přede len,

ten ,ten bezejmén.

 

Říkám mu tedy jak sním o rybách,jak plují v moři,

říkám mu tedy o svém velkém hoři

a on stále jen přede len,

ten,ten bezejmén.

 

Přidám tedy jak sním o listí,které šustí ve vánku,

Vyprávím o své bolesti,že nikdy nedojdu spánku

a on stále nic,jen přede len,

ten,ten bezejmén.

 

říkám mu,že sním o tom,

že liška krade slepici,

pomalua tiše

Říkám mu,že mé srdce bije jako zvon,

Je mi horko jak chlebu na píci,

Jak příšerně mi škube v míše.

A on stále jen přede len,

ten,ten bezejmén.

Umírám....na rtech poslední vzdech,

Pomoc ty,ať bezejmén....

náhle dochází mi dech

a on pořád jen přede len,

ten,ten bezejmén.

 

Už na mě sahá kostnatá ruka smrti,

již mé hrdlo škrtí,

a on stále nic ten bezejmén,

ten vždy bude jen přísti len.......

---