Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nevlastní sestra

16. 12. 2000
0
0
1264
Autor
Mara

Magnetická střelka touhy míří na tapisérii tváře zdupané a pomačkané jak pondělní noviny křídla netopýří Oko problémů se páře tiskařské písmenko kane do dlaní slz nevinných Leješ bílou holí barvy po zdech lhostejnosti na věž co ti nedovolí skočit z hradeb pochybností Cítíš co jiní nevidí klepot podpatků svíjejících se v klubku objetí Vidíš doteky bez lidí otroky ve vlastním zajetí Tekoucí trpná slova stékají do hrdého Úsměvu omlouváš se zas a znova vrážíš mi dýku bez moci bez hněvu Staccatem kroků blížíš se pomoci lásce poručit dešti a noci pásce přes oči Mozkovou trhlinu nevědomí přeskočit co když jsme stejně nevidomí jako ty
bobotic
16. 12. 2000
Dát tip
dobrý verše, líbí se mi to. :-) Takový můžu pořád číst

proto
16. 12. 2000
Dát tip
mně se to taky líbí, i když mi to chvilku připadalo, jako kdybych četl kousky básní od různých autorů v Písmákovi

kafka
16. 12. 2000
Dát tip
jsou v tom dobré nápady! Ale, promiň - verš láska-páska, to už tady nejednou bylo, trochu mi to připomíná dětství. Tak jestli to byl záměr... :-) nevím. Jinak dobrý :-)

Mara
16. 12. 2000
Dát tip
Láska zaslepená (né ta opravdová) někdy připomíná pásku přes oči - některé věci kvůli ní nevidíme, za ten rým se omlouvám, už bych ho nepožil, příště si dám větší pozor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru