Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevlastní sestra
16. 12. 2000
0
0
1271
Autor
Mara
Magnetická
střelka touhy míří
na tapisérii tváře
zdupané a pomačkané
jak pondělní noviny
křídla netopýří
Oko problémů se páře
tiskařské písmenko kane
do dlaní slz nevinných
Leješ
bílou holí
barvy po zdech lhostejnosti
na věž
co ti
nedovolí
skočit z hradeb pochybností
Cítíš co jiní
nevidí
klepot podpatků
svíjejících
se v klubku objetí
Vidíš doteky
bez lidí
otroky
ve vlastním zajetí
Tekoucí trpná slova
stékají do hrdého
Úsměvu
omlouváš se zas a znova
vrážíš mi dýku bez moci
bez hněvu
Staccatem
kroků blížíš se pomoci
lásce
poručit dešti a noci
pásce
přes oči
Mozkovou trhlinu nevědomí
přeskočit
co když jsme stejně nevidomí
jako ty
mně se to taky líbí, i když mi to chvilku připadalo, jako kdybych četl kousky básní od různých autorů v Písmákovi
jsou v tom dobré nápady! Ale, promiň - verš láska-páska, to už tady nejednou bylo, trochu mi to připomíná dětství. Tak jestli to byl záměr... :-) nevím. Jinak dobrý :-)
Láska zaslepená (né ta opravdová) někdy připomíná pásku přes oči - některé věci kvůli ní nevidíme, za ten rým se omlouvám, už bych ho nepožil, příště si dám větší pozor