...jsem...

jsem spoutána řetězi výčitek

             ale už není cesty zpět

A čí je to chyba?

      bezmocně přihlížím jak ničím cizí život

abych si uchovala řád vlastního

         Veškeré  proudy myšlenek

                a i ty malé pramenící

se samovolně stáčejí stejným směrem

                    k tomu ve mě

Protože je to přece zatím jen TO...!

   nemám dost sil se teď jakkoli zachovat

      stejně mi nezbývá než pouze čekat

A čí je to chyba?

               Zabíjím svou část zabíjím sama sebe

  a s šíleným výrazem jen směšně pláči

                              a možná si to ani neuvědomuji

            protože ty jsi teď jediný kdo to ví

  kromě něj

Protože je tu přece ještě ON...!

  vězněná na mučidlech strachu

      nejistoty a vlekoucích se dnů

A čí je to chyba?

   Usmrcuji původce a jádro

              všech těch pocitů a stavů

  neboť se hroutím a omdlévám pod náporem

         stávající neměnné situace

     a ty mě chytáš a držíš

                     podpíráš                a je to dobré

Protože jseš to přece zatím stále TY...!

zubožená vlastními nevlastními činy

             mi to nejspíš jednou všechno dojde

A čí je to chyba?

                  bezcitně vraždím co mohlo se zrodit

         z mého daru          z mé možnosti

    která možná nikdy nebude už naplněna

                       dospívám a ztrácím iluze

                                 marnost

   než žiju spíš jen přežívám

Protože už nikdy víc to nemůžu být JÁ...!