Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot
25. 05. 2005
1
0
872
Autor
Koráb
Život
Černou špínou olepené tělo.
Strupaté uši a zahleněné nozdry,
červy rozežraná třísla.
Kde mouchy na kůži prožraly se
podivně
zrůžovělo.
Vší hnídy se drolí odumřelé,
ve vlasech zelenavé skvrny.
Zbytky zvratků v zplstnatělých vousech.
Z huby výtok, stovky zanícených vředů.
Hnisem obtěžkané oči.
Rudé.
Zaslepené.
Čpí potem, močí, spermatem a krví.
Dvě puklé paty omodralé.
Šourá.
Jde.
Kupředu.
Každý krok bolí víc než prvý.
Černou špínou olepené tělo.
Strupaté uši a zahleněné nozdry,
červy rozežraná třísla.
Kde mouchy na kůži prožraly se
podivně
zrůžovělo.
Vší hnídy se drolí odumřelé,
ve vlasech zelenavé skvrny.
Zbytky zvratků v zplstnatělých vousech.
Z huby výtok, stovky zanícených vředů.
Hnisem obtěžkané oči.
Rudé.
Zaslepené.
Čpí potem, močí, spermatem a krví.
Dvě puklé paty omodralé.
Šourá.
Jde.
Kupředu.
Každý krok bolí víc než prvý.
je zvlaštni jaký obrazy život vyvolavá...věčný téma..nekoneěně zatracovanej a zároveň opěvovanej...tak trochu nihilismus...mi to přijde...ne nepřijde mi,že život zatracuješ,ale pořád nevim jestli se nemám bát hledat v tom něco hlubšího...
Přečetla jsem dva řádky: inspirace.
Přečetla jsem další tři: strach
Další sloka: pocit téměř deprese
***
nevím