Universální

V místě zvaném Gómuk.

Z lúna matky,vytryskl pramen života.

Kamenní mudrci,

okolo stojící.

Celé věky vědéní vesmírné vstřebávali.

Kdysi byli bohatýry,

se srdcem žhavým..

Vroucí krví přetvářeli Zemi,

dle své libosti.

Ale v čase tom, již byli starci,

obrostlí vousem ledovým.

Pramínku jen mlčky žehnali.

Tam vysoko nad mraky,

počal pramen cestu žití.

Když z něj již mladý jinoch byl.

Chtěl potěšit matku svou.

Zelenomodrým hávem ji obdařil.

Všemohoucí otec,

byl pohledem tím velmi okouzlen.

Nemohl od ní odtrhnout svůj zářný zrak

a soustavně se s ní miloval.

Nespočtem dětí ji obdařil.

Děti těch dětí,

jsme i my.

Avšak neznalí vědění mudrců kamenných.

Potrhali jsme matčin šat.

A i otec všemohoucí,

dokáže se rozhněvat.

Matce uleví od trápení s nezbednými dítky.

Sežehne nás pohledem plamenným.

Ale milovat nás nepřestane.

Z lásky jeho nekonečné.

Nový pramen vytryskne.