Vzdát se individualismu...

Jony: Těší, díky :)

Přečtu si jich víc... věty do pranic. Nejsem na volný a přeci teď "jsem"... t* víc nedokážu... snad potěší!

Všem moc děkuju! :) A zvláště pak Děvčeti, jež mi udělala obrovskou radost svou kritikou. Abych pravdu řekl vůbec jsem nečekal, že někdo bude tak snaživý a rozkryje báseň / dostane se tak blízko /... Jelikož se to Zdeňce z velké části podařilo, za odměnu ji osvětlím zbytek, ikdyž to normálně nedělám. Jak už nepřímo napsalo Děvče, k této básni mě inspirovalo přečtení si životopisu Jacka Londona. Zamyslel jsem se nad tím, co vlastně je individualita a jak se jí každý člověk chtě nechtě vzdává... Narodili jsme se na tento svět a jsme neustále ovlivňováni... "pronásledován minulostí jež zviditelňuje přítomnost v záblescích odkazů vepsanou krví zesnulých šeptem memoriálů a nespočtem psaných životů" Kde je ta hranice být sebou, když bylo tolik předurčeno minulostí...? "to jasné světlo přítel zbloudilých pohasíná " Tato sloka symbolizuje neustálé bloudění člověka, hledání pevného bodu ve svém bytí... mnohokrát světlo nalezené znovu a znovu pohasne. To díky dění se okolo a proměnám uvnitř. I London byl na počátku svého žití silným individualistou, ale události jeho života ho natolik změnili, že kritikou egocentrismu lidí chtěl dojít k sociálně utopickému stavu...paradoxní je, že sám se mnohdy choval jako absolutní egocentrik... "stěny praskají a plavec uprostřed proudů touží najít ten největší kus co ho stáhne do hloubky hloubky jež není..." Zde se schoduji s děvčetem... Ano stěny jsou ochranou před vnějším světem / sic spíše mysli nežli těla / Ale pokud, žijete ve společenství vždy tu zeď někdo rozboří a vy se zase octnete uprostřed proudů a to nutkání se něčeho chytnou je přece lidské... to je ten okamžik kdy světlo pohasíná a vy hledáte ten největší kus co tu změnu zastaví, ten základ pro nouvou zeď... Jenže není hloubky bez proudů, je to jen iluze vědění všeho o bytí...znalosti odpovědí na otázky nezodpovězené, nezodpověditelné... člověkem našeho věku a věků minulých... "zatím co zbytek těla zmítán trhán silnými na kusy..." Děvče: No, v tomto světle se mi báseň nelíbí, jsem individualista a navíc ona poslední sloka mi přišla hodně "drsná". Jasně silní jsou vždy silnější proti jednomu, ale... Ano ani mi se to nelíbí, ale... vědět o pasti je první krok k tomu past obejít... Navíc jen zbytek těla trhán silnými na kusy... nějáká naše část vždy přečká nezměněna, to je ten kousek individuality co nám nikdo a nic nevezme. I Jack London to pochopil před svou smrtí a zemřel jako individualista...

Předně se mi dílo zamlouvá svým postojem...jazyk, jímž je napsané je mi blízký, i když bych možná ocenil menší přímočarost...obraty vcelku nápadité...příjemná (nebo spíše adekvátně nepříjemná) věc.t.

Zbora díky :) /nebo spíše adekvátně nepříjemná/ - finta FŇ...o)

:o)) ...příjemně (nerušivě) napsaná s nepříjemným (dráždivým) obasahem.

forma tu spí s obsahem.. a je to krásný akt.. tak akorát.. tw

i zamyšlená* moc dobrá

velmi pěkné t.

Na mě to působí moc skepicky a pesimisticky, ale napsané je to zajímavě.

Na mě to působí moc skepticky a pesimisticky, ale napsané je to zajímavě.

Tak tahle básnička se mě docela dost dotkla (v pozitivním i tom druhém smyslu slova :-) Nejvíce na mne působila ta první sloka: pronásledován minulostí jež zviditelňuje přítomnost v záblescích odkazů vepsanou krví zesnulých šeptem memoriálů a nespočtem psaných životů Viděla jsem v tom hodně podobného se sebou samou ( člověk asi vždy nějak čte báseň podle toho, jak mu je a podle toho jaký je vůbec...) Snad by mě to u jiné básně postačilo, to že jsem odhalila alespoň nějaký smysl, ale tahle báseň mě svým názvem vyprovokovala k něčemu většímu, než k malým osobním asociacím. V prvé řadě jsem zjistila, že Jack London je John Griffith Chaney. Dále jsem o něm na serveru literatura.kvalitne.cz dopátrala že: "Kritizoval individualismus..... Postupem času se zhoršoval jeho zdravotní stav, navíc propadl alkoholu a dluhům. Nakonec spáchal sebevraždu, když se předávkoval morfiem." Mnoho zajímavým na první pohled paradoxních zpráv. :-) A co říká filosofický slovník? "Individualismus je postoj založený na přesvědčení o hodnotě a centrálním významu člověka.....F.A. Hayek uvádí, že nikoliv individuální, nýbrž skupinové sobectví je hrozbou...". A báseň? Vezměme předposlední sloku! stěny praskají /- stěny jako symbol chráněnosti či izolace před vnějším světem?/ a plavec uprostřed proudů /- individuum zbaveno "ochrany" ?/ touží najít ten největší kus co ho stáhne do hloubky hloubky jež není.../- má tento obrat znamenat marné pachtění se individua po hloubce, která není?/ zatím co zbytek těla zmítám /má tam být zmítán ?/ trhán silnými na kusy... /- předchozích slokách je původce jeden, zde v poslední sloce to jsou silní, kteří trhají na kusy, což může působit jako obrat a rozuzlení básně... pointa?.../ No, v tomto světle se mi báseň nelíbí, jsem individualista a navíc ona poslední sloka mi přišla hodně "drsná". Jasně silní jsou vždy silnější proti jednomu, ale... Jelikož mě však tato báseň podnítila, dávám tip.

Hrbol: Jo, ale kde je ta hranice... neříkej, že v každém okamžiku nejsi ovlivňován... Print: Díky :)

a plavec uprostřed proudů touží najít ten největší kus co ho stáhne do hloubky hloubky jež není... Je krásná celá, zaujal mě i prolog.... TIP a V

Vesuvanko a DRAHT díky, jsem poctěn :) Přeji hezký den...

krví plavec je zajímavej, jinak nevím, kam to plave...ale vzdát se individualismu v každym případě:))

overflow: Díky :) A proč se vzdát individualismu? To je ta otázka na niž odpovídá...

pronásledován minulostí jež zviditelňuje přítomnost v záblescích odkazů To se mi moc líbí. TIP