Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Filip a Viola po dvou letech

27. 05. 2005

1910

Autor

tkadlec

FILIP: opilej Pámbů se vypotácel z kostela, pozpátku vrazil do tvýho koše, hrudního koše plnýho jablek, a převrátil ho, až jsi tam ležela jako džbán s moštem, prasklej džbán, a po schodech šli mravenci a těšili se
VIOLA: svět se se mnou protočil a oči se mi zakuklily, celý se zakuklily..
FILIP: třeba jim bylo zima
VIOLA: spíš jak by čekaly, že z nich něco bude, jak malý housenky, co čekaj na křídla, nebo pulčata, v těch bílejch blanách, z plenek jim čouhaly růžový stehýnka.. ale stejně jsem tě jima viděla
FILIP: máš hezký oči
VIOLA: skláněl ses nade mnou a žlutá hlava ti strachem blednula, bylo mi dobře
FILIP: chtěl jsem tě zvednout ale nedošáh jsem
VIOLA: až jsi měl hlavu bílou a kulatou jak mrak, hádala jsem ti z něj obrázky, jako bys stál na nebi a šil tebou vítr, ale pak se ten Pámbů sehnul, utrhnul tě, nadech se a fouk
FILIP: to bylo hezký, jak jsem padal, ze sta stran na sto tvejch těl, bylo to jako milování
VIOLA: ale já tě neviděla, a prasklym krkem mi pod kůži lezli mravenci
FILIP: nic jsi neřekla..
VIOLA: nebyl čas; Pámbů se roztančil a já musela uhýbat, jablka se mu kutálela pod nohama, po schodech jsem se překotila za nima
FILIP: já dopad na kámen, studil jak zalhání.. Pámbů mi dupal po zádech, myslel jsem, že jsi odešla
VIOLA: neodešla.. utíkám jenom těm, který nepotkám
FILIP: nějaký jablka tam zůstaly, otlučený, a trocha moštu, jedno mý semínko do něj vklouzlo jak do klína, hřálo to, jako bys vařila čaj z vlčích máků, do hodiny ze mě vyrost dub jak hrom, v koruně jsem měl kukačku- Pámbůa na místě uspala
VIOLA: to já se vzbudila, našla jsem ho, jak ti leží na kořenech, zvedla ho, aby se nenastyd, byl jako kouř, lehounkej, utíkal mi mezi prsty
FILIP: mělas ho schovat do pusy
VIOLA: pusu mám pro tebe..vylezla jsem ti po hrubym kmenu, šplhala ti po větvích až nahoru, úplně nahoru, kde jsem toho Pámbůa posadila na měsíc, prstem jsem mu udělala ďolík, aby nespadnul
FILIP: a co ty - měl jsem strach - takhle vysoko..
VIOLA: slezla jsem dolů, hledala ďolík pro sebe..
FILIP: jeden mám na břiše
VIOLA: do pupíku se ti nevejdu
FILIP: a do dlaně?