Jarní depresoptimismus

Jarní depresoptimismus

Sníh stál ze stráně polední
kde zimní šedí tetelí se
v jezírcích slunných mladých dní
chumáče trávy podzimní
hlavičky smržů, větve břízek

Kde kopno, vítr odhalil
zetlelé kosti, starou kůži
oběti zimy pohladil
letěl si dál a tiše vyl
v křovinách trnitého hlůží

V městečku sluncem oživeném
stařenky ohřívají kosti
v jejich výrazu zamyšleném
úsměvu věkem pokřiveném
rozeznáš stopy po radosti

Začaly smrdět popelnice
pach divný vzlíná z kanálů
v jezírku ježek utopil se
šedivý opar od silnice
slyš řev mučených pedálů

Pivoňky sklání svá poupátka
jak ze secesní kořenky
z hníz vypadla první ptáčátka
mechem obrostla shnilá vrátka
u opuštěné roubenky

---