Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAtmosféry IV.
Autor
Siral
Sedím tu na lavičce a chvíli nikdo nejde,
když v tom koutkem oka zahlédnu,
jak se odpoledne v kožené bundě
(očividně je mu pěkně horko)
snaží našlápnout vítr,
ale vůbec mu to nejde.
O kousek dál závoj z písku ovívá
napůl obnažené kořeny staré borovice,
která už má všeho akorát
a tak tak vrhá dost stínu sama pro sebe.
Slunce praží natolik, že je mu vidět pod sukně,
(oranžová krajka je skutečně nezvyklá)
a červenat se začne nejdříve tak k večeru.
Podhoubí sípavých babských vzdechů a drbů
se nenápadně rozrůstá i pod mým místem,
všude tam, kde je dosud v zemi chlad a vláha;
na trávníku za rohem, kde si hrají děti,
už dokonce ze zoufalství vyhnalo i plodnice.
Na obloze je vidět Kandinského skicu
Bílé pruhy na modrém pozadí; dvoubarevnou studii,
která mu snad ani po smrti nedá spát
a musí jí v plenéru s pomocí Boží a letadel
kreslit vždy jen co je na to počasí.
Děje se ještě tisíc dalších věci, ale není tu nikdo,
kdo by o nich psal – všichni umělci šli k vodě,
takže máte smůlu, jsem tu jen já.
Ne že bych vám to úplně záviděl...