Naděje pro každého

A lidi, co neuměli lítat vzhůru,

a krovky nepomohly,

a bříška, co splaskly znovu,

a děti se stejně smály,

a splávky už nikdy nezabraly,

a ryby se zase bály,

a smutky neustoupily,

a vážně se braly,

a z pěny šum nevystoupil,

a co cítit bylo, nehmatně spalo,

a trošky už neměnily se v mnoho,

a smysl co mělo, zbytečně mařilo,

to ostatní co zbylo,

lehounce přimhouřilo,

oči, když anděly spatřilo,

a stejně znova snilo,

už nikdy u zdi nářků,

už nikdy na nebi,

už rozvinul se oblak prachu,

nad životem, smrtí,

nad anděly.

Kdo zoufat si bude, spasení nedojde,

tak pravily nám řeky, moře, oceány.

Všech těch časů a vzpomínek,

co kdy kdo zazdil budoucnem,

všechny ty vzlyky a nadávky,

staly se zbytečnem,

čert nikdy nespí,

anděl odletěl, nenechal tu nic,

co by se dalo poplivat.

Jen tak si odešel..

..kdo pro nás bude plakat, orodovat?

Teď, když je tu naděje pro každého..