Zamyšlení vážné, tentokrát nad věkem královen

Tuhle mě cestou tramvají napadlo, že se, vlastně, mám, protože odpadá nebezpečí, že bych se stala obětí pedofila i gerontofila, jsem v blbým věku pro tyhle úchyly, takže bejt v tomhle věku má určitě nesporný výhody. Třeba už jsem prožila, co se dalo a tak vim. Vědět je fajn. Lepší, než myslet, nebo než věřit. V myšlení je nejistota a jistota, která je ve víře dokáže dost bolet. Taková víra puberťáka dokáže nadělat dost velkou paseku v lidský psychice. Taková zklamaná víra dítěte a puberťáka vám dokáže zamotat hlavu ještě ve věku po menopauze, věřte mi, já už vim. Taky třeba vim, že na některý věci se vyplatí čekat. Jako třeba na toho správnýho chlapa. To člověk neužene. Jak do toho vlítne a myslí, nebo věří – je zle. Tady bych ale podotkla, že je dobrý milovat, ani tak ne vědět. Jo ale to už taky vim. Takže chlapa neuhánim, na chlapa si počkám. Stejně – čim víc se chlap uhání, tim rychlejc utíká pryč. To taky vim. Tady zase hraje velkou roli čas, kterej paradoxně už nemám a proto je mi ukradenej, kdežto když jsem měla času fůru, tak jsem byla děsně nedočkavá a všechno jsem chtěla hned. Ne, že bych teď byla vrchol trpělivosti, ale už vim. Vim, že kopačky bolej. Někdy dýl, někdy jen chvilku, ale bolej. Ale vždycky bolet přestanou. Vim, že vždycky časem přijdu na to, že to byl stejně blbec. Vim, že po těch bolavejch kopačkách přijde někdo jinej. Někdy za tejden, jindy za měsíc, je pravda, že čim je člověk starší, tim se ty lhůty prodlužujou, když mi bylo dvacet, byl tu hned druhej den, nebo ještě dva dny před tim, ale zase nám ten čas rychlejc letí, takže jsem v klidu. Přijde další. A zase se bude šílet, zase se bude milovat a zase to bude zaručeně ten pravej, jako vždycky. To je na tom fajn, že vždycky je to ten pravej. Teda když to není gerontofil, nebo pedofil, protože na ty mám blbej věk. Biologický hodiny mi už taky dotikaly, nějak se mi nechce mít mimino, protože jsem zvyklá a líná a rozmazlená a já nikomu nechci ubližovat, natož svýmu dítěti a tak jsem se uklidnila i v týhle oblasti. Nakonec mám nevlastní dceru a ta mi slíbila, že babička budu. No a pokud žena v mým věku děti má, tak buďto je má už velký a tudíž je v klidu a může si jít pařit, nebo si pařila doteď a tak je ráda, že je doma s dítětem. To je další velký plus mýho věku. Prostě, ať to obracim z kterýkoliv strany, vidim jen samý plus. Teda až na jedno malý a nepatrný mínus a to je to, že stárnu. Ale co, za všecko se platí. A tak jsem žena před menopauzou, na pravým ukazováčku mám velikej rituální prsten Mayů a bacha na mě - královna ukázala pravým ukazováčkem a hlava letěla dolu.