Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se... a po pár letech
Autor
Quarryman
(Básník. Filomena)
BÁSNÍK: Haló! Promiňte, upadl Vám kapesník.
FILOMENA: Ach ano, ten je můj. Děkuji. ... Aaa, to jste Vy...
BÁSNÍK: Já?
FILOMENA: Jste to Vy, nebo snad ne?
BÁSNÍK: Jestli jsem to já? No, někdy o tom sám pochybuji.
FILOMENA: Vy jste ten básník, co chodíval navštěvovat našeho pána, a když pán nebyl doma, ujídal jste z nedělního koláče...
BÁSNÍK: To že jsem dělal?
FILOMENA: ... a flirtoval jste se služebnou.
BÁSNÍK: Hmm. To je dost dobře možné. A Vy jste?
FILOMENA: Já jsem ta služebná.
BÁSNÍK: Filomeno! Promiňte, nepoznal jsem Vás. Dovolíte, abych Vám políbil ručku?
FILOMENA: Nepoznal jste mě? To jsem se tolik změnila?
BÁSNÍK: Změnila. Jako když z poupěte plané růže vykvete překrásný květ. Ale co je tohle?
FILOMENA: Copak?
BÁSNÍK: Ta blýskavá věc na Vašem prsteníčku?
FILOMENA: Ach tak. To je snubní prsten. Jsem vdaná.
BÁSNÍK: Opravdu? Kdy se to stalo?
FILOMENA: Už to bude skoro rok. Vás to ale nějak vzalo...
BÁSNÍK: Ale ne. To mě jen u srdce píchlo z toho, jak ten čas neúprosně uhání.
FILOMENA: Netvrďte mi, že Vy jste pořád ještě svobodný. Vy, muž tisíce krásných veršů, které sypete k nohám žen jako okvětní lístky lilií, o Vás se přeci dívky musejí předhánět.
BÁSNÍK: Nebuďte sarkastická, Filomeno. Krom toho je vidět, že o životě básníka toho pořád ještě víte hodně málo.
FILOMENA: Tak mi to tedy vysvětlete.
BÁSNÍK: Básník je jako jednorožec. Tvor na pokraji vyhynutí, který nebyl stvořen k tomu, aby užíval nejrůznějších potěšení tohoto světa, nýbrž proto, aby světu skrze sebe jako zrcadlo ukazoval jeho krásu. K tomu slouží básníkovi verše.
FILOMENA: Já si spíš myslím, že básníci používají verše k tomu, aby sváděli nezkušené služebné, a potom, když se jich nabaží, je se stejnou elegancí odhodí, jako popsaný list papíru.
BÁSNÍK: Jak si tohle můžete myslet? Vždyť mé city k Vám byly vždy upřímné. Trhá mi to srdce.
FILOMENA: Snad byste se mi tu nerozplakal jako malé dítě. Tohle už na mne dávno neplatí. Ale na druhou stranu musím uznat, že život básníka asi musí mít i své ušlechtilé stránky.
BÁSNÍK: To má. I když je to velmi opuštěný život.
FILOMENA: Opuštěný? No tak proč si nenajdete nějakou, která by Vám dělala společnost a zahrnovala Vás péčí a láskou?
BÁSNÍK: Šťastné lásky není básníkům přáno.
FILOMENA: Tomu nevěřím. Copak se celý básníkův svět netočí jen a jen kolem lásky?
BÁSNÍK: To ano. Lásky básníků bývají ale vždy nešťastné. Jen z nešťastné lásky se totiž rodí ty nejkrásnější verše. A jedině potom má život básníka smysl.
FILOMENA: Ale co kdyby přeci jen přišla jednou ta pravá?
BÁSNÍK: Pak by básník přestal býti básníkem. To si ale sám nevybere. Osud určí, zda se člověk básníkem narodí či nikoliv. Básníkovi nezbývá, než to poslušně přijmout, a pak už jen prochází životem, se srdcem odsouzeným k tomu, aby bylo provždy jen hromádkou střepů... Ale copak, Filomeno? Teď to vypadá, jako by bylo do pláče Vám.
FILOMENA: Vy musíte mít opravdu smutný život.
BÁSNÍK: Musí to tak být. Ale ač v lásce žebrákem, je básník bohatý. Neboť vlahý vánek je jeho brokátovým pláštěm, paprsky slunce korunou ze zlata, rozkvetlé louky postelí s nebesy a ranní červánky truhlami rubínů. A celý svět je jeho kouzelným zámkem, v němž ...
FILOMENA: Ach, to je tak krásné, milý pane. Vy jste opravdový umělec.
BÁSNÍK: Jestli se Vám mé verše líbí, jsem velmi rád. A dovolím si Vás za to poprosit o nějaký drobný peníz, neboť i když je mi Váš úsměv největší odměnou, žaludek nezasytí.
FILOMENA: Tu máte čtyři pesa. Děkuji Vám za milou společnost, ráda jsem Vás potkala. Přeji Vám hodně štěstí a buďte sbohem.
BÁSNÍK: I já Vám děkuji, Filomeno. Sbohem.
FILOMENA: (odchází)